Když v létě 1993 ALKEHOL vydal své druhé album „S úsměvem se pije líp“, během prvních dvou týdnů se ho prodalo na deset tisíc kusů. Svého času se na rodící se fenomén domácí rockově-pivní scény zaměřil i Spark.
V říjnovém čísle z roku 1993 tak můžete najít nejen recenzi alba, ale i rozhovor s ústřední dvojkou: Petrem Bunešem a Otou Herešem. Ten byl zařazen i přesto, že bodově deska naprosto propadla a s průměrem pouhých 2,12 se umístila na dně tehdejší recenzní várky.
„Hudebně je ALKEHOL rozhodně dál, textově přešlapuje na místě,“ hodnotil před třiatřiceti lety Jaroslav Špulák, který desce udělil pouhý jeden bod a její recenze tak v grafice vyšla s nálepkou „SHIT“. Těžko si asi představoval, že ALKEHOL bude s texty o chlastu bodovat i o více než tři dekády později.
To Petr Korál – další nestor české hudební publicistiky – k rozhovoru přistoupil bez hodnocení a ocenil, jak se kapele podařilo trefit do vkusu „normálních, obyčejných lidí“, jak se publikum ALKEHOLU hned v první odpovědi pokusil vystihnout Petr Buneš.
Petr Korál však přidal i bystrý postřeh, že oproti debutu dvojka působí o něco komerčněji a obsahuje méně prvků skinheadského stylu oi!, kterýžto dojem potvrdil i Ota Hereš. „Pro skinheady už tam v podstatě není nic,“ říká Ota, tehdy osmadvacetiletý.
„Komerčnější to samozřejmě je, a to z prostýho důvodu. Když uděláš jedno album, chceš, aby to druhý bylo lepší, takže jsme tam udělali lepší aranže a prostě se snažili mít tohle elpíčko vymáklejší.“
Digitálním archivem Sparku se můžeš probrat na DigiPortu.
