AMON AMARTH, ORBIT CULTURE, SOILWORK
6. 11. 2026, Praha, O2 universum
Švédský deathmetalový večer otevřeli SOILWORK, a přestože se lidé na předskokany často trousí velmi sporadicky, sál byl už prakticky plný. Frontman Björn Strid hecoval publikum od první minuty a netrvalo dlouho, než se pod pódiem roztočil pořádný circle pit. Zvuk byl čistý a náležitě hlasitý, přesně jak se na melodický death metal sluší a patří. Kapela se sice musela vtěsnat na úzký pruh před připravenou obří výbavou AMON AMARTH, stísněný prostor jí ale nijak nesvázal ruce a svou roli předskokana zvládla bravurně.
Jejich krajané ORBIT CULTURE v čele se zpěvákem Niklasem Karlssonem nasadili ještě brutálnější tempo. Na pódiu bylo hned jasné, proč se o nich poslední dobou tolik mluví. Karlsson střídal drtivý growling s čistými vokály a kapela zněla vyzrále, tvrdě a přitom melodicky. Publikum nešetřili, bez okecávání jeli jednu píseň za druhou a hala jim to vracela obřím circle pitem i wall of death. Největší pecku si schovali až ke konci setu v podobě písně „Hydra“ z loňské desky „Death Above Life“. Zapotili se ale i sami, ze stage odcházeli úplně zbrocení potem.
Pak už všichni napjatě čekali, co uvidí. Hala praskala ve švech, přestože AMON AMARTH jezdí do Česka téměř každý rok. Johan Hegg nám už v rozhovoru sliboval opravdu velkolepou výpravu a svůj slib rozhodně splnil. Scéna se proměnila v Ódinovu zlatou síň se zdobenými sloupy, praporci, ohni v koších a portálem, skrz který se promítala mlha, runy, bojiště, hořící svět i hvězdy. Uprostřed scény majestátně trůnil Jocke Wallgren, jehož vyvýšené bicí lemovaly dračí přídě vikingských lodí. Při „Gjallarhorn“ z nové desky „The Allfather Awakens“ se nad kapelou tyčila téměř třímetrová postava Ódina a při „War of the Gods“ šlehaly z pódia plameny. Hegg si publikum získal i češtinou, s úsměvem zdravil „Dobrý večer, Česko!“ a „Dobrý večer, Praho!“, nešetřil poděkováním a zavzpomínal na první koncerty kapely u nás. Zhruba v polovině show se brána změnila ve dva obrovské kamenné strážce. O strhující podívanou se postaraly i divadelní scénky. Kostlivce Lokiho, který kapele vyhrožoval, zahnal sám frontman, válečníci se utkali v šermířském souboji a celá sestava si na pódiu přihnula z rohů. Nechybělo ani tradiční veslování fanoušků. Šílené tempo na chvíli krásně rozvolnila jejich vůbec první akustická píseň „Upphaf“, kterou kapela zahrála u táboráku. Ten se v Praze zřejmě kvůli technické chybě nezapálil, takže jsme měli ohniště jen pomyslné. Během písně kapela naprosto zkrotla a z krvežíznivých vikingů se stali tátové na výletě v lese. Největším překvapením večera byl duet „Saxons and Vikings“, ke kterému se z obrazovky připojil Biff Byford ze SAXON. A před samotným koncem nemohl chybět ani souboj s bájným hadem Jörmungandrem.
Zvuk byl po celý večer skvělý, jak už je v O2 universu dobrým zvykem. Precizně a řemeslně odvedený koncert, zkrátka pořádná nálož. Kdo vydržel v circle pitu celý večer, ten se naběhal jako na maratonu. Ke konci už některým fanouškům docházel dech. Ztracené síly šlo doplnit u baru, kde se vedle Guinnesse nalévala i tematická medovina. AMON AMARTH hráli téměř dvě hodiny a před nimi ještě dvě kapely melodického death metalu, takže večer nakonec připomínal spíš pořádný trénink ve fitku. Kardio v circle pitu, posilování krku při headbangingu a na závěr veslařský trenažér v podání celé haly. Domů jsme odcházeli totálně vyřízení, ale s pocitem dobře odvedené práce.
Autor: Lucie Mařanová
Foto: Jiří Platzer
