Když 20. srpna 1996 spatřilo světlo světa v pořadí čtvrté album TYPE O NEGATIVE, málokdo tušil, že se zrodil absolutní klenot gotického metalu. Deska si odnesla zlaté ocenění a dodnes platí za nepřekonatelný soundtrack pro sychravé podzimní dny. Cesta k němu však byla dlážděna osobními démony i technologickými experimenty.
Kytarista Kenny Hickey se vrátil do doby, kdy mu bylo 28 let a kapela zažívala obrovský mainstreamový boom. Úspěch si však vybral svou daň. „V té době jsem bojoval s těžkým alkoholismem a kokainovou závislostí. Když se na ten rok dívám zpětně, vyvolává to ve mně hrozně smíšené a mírně nepříjemné pocity,“ přiznává Hickey otevřeně.
Tvůrčí proces byl prosáklý substancemi a měsíce strávené zavřené ve studiu kapelu psychicky vyčerpávaly. Přesto z tohoto temného chaosu vzešla hudba, která měla tak čistou a podmanivou atmosféru, že fascinuje posluchače i po třiceti letech. Jedním z nejzajímavějších momentů rozhovoru je Hickeyho přiznání ohledně singlu „My Girlfriend's Girlfriend“. Skladba, která pojednává o milostném trojúhelníku, se stala jedním z největších hitů kapely a rotovala na MTV. Kenny ji přitom původně nemohl vystát! „Považoval jsem ji za suverénně nejslabší věc na celé desce. Vůbec jsem jí nevěřil. A pak? Fanoušci na koncertech šíleli nejvíc právě při téhle písničce,“ směje se kytarista s odstupem času.
Naopak u hymny „Love You to Death“ kapela od začátku věděla, že drží v rukou mistrovské dílo. Hluboký bariton charismatického frontmana Petera Steela a Hickeyho těžké riffy vytvořily z této skladby nesmrtelnou klasiku. „October Rust“ je pověstné svým hutným, vrstveným a hlubokým zvukem. Kolem nahrávání se však celá léta tradovaly mýty, které Hickey konečně uvedl na pravou míru. Ten největší se týká bicích. Přestože byl na albu jako oficiální bubeník poprvé uveden Johnny Kelly, na samotné nahrávce neuslyšíte jediný reálný úder do bicích.
Všechny bicí party kompletně naprogramoval na automatech klávesista Josh Silver. Důvod byl prostý, úspora času a peněz v tehdejším drahém studiovém systému. Perfekcionismus Joshe Silvera vytvořil tak dokonalý sound, že řada fanoušků dodnes věří, že slyší živého bubeníka.
Přestože TYPE O NEGATIVE v té době vyprodávali obří haly a koncertovali po boku největších metalových jmen, Hickey v rozhovoru přiznává, kam ho srdce táhlo nejvíc. „Stadiony byly skvělé pro ego i peněženku, ale ta pravá, syrová energie TYPE O NEGATIVE se nejlépe projevovala v malých, zpocených klubech. Ten bezprostřední kontakt s lidmi z první řady nic nenahradí.“
