Jake E. Lee byl na Back to the Beginning přivítán jako hrdina, ale nejvíc pro něj znamenalo urovnání roztržky s Ozzym. Lee vzpomíná na Ozzyho poslední koncert, vysvětluje, proč nikdy nechoval zášť kvůli vyhazovu a vzpomíná, jak z něj zesnulý Princ temnot udělal lepšího kytaristu jedinou krátkou zprávou.
„Změnilo se pro mě úplně všechno,“ říká Lee magazínu Guitarist. „Dostal mě do centra pozornosti. Zda by se to stalo, kdybych nebyl v jeho kapele, o tom se dá pouze spekulovat.“
Vše od Ozzyho najdete ZDE.
Lee se musel vypořádat s obrovským tlakem, kterému musel čelit jako náhrada za Randyho Rhoadse, který zemřel při leteckém neštěstí v roce 1982. Jako nonkonformista, který neměl zájem napodobovat Rhoadse ani se stát módním klonem Eddieho Van Halena, se s Ozzym na osobní úrovni sbližoval jen těžko. Nebyli jako bratři a nebyli ani nejlepšími přáteli. Sharon Osbourne dokonce údajně na mladého a nezkušeného Leeho tlačila, aby podepsal smlouvu, která mu znemožnila uvést autorský podíl na skladbách a finančně participovat na albu „Bark at the Moon“ z roku 1983. V důsledku toho se Lee při nahrávání alba „The Ultimate Sin“ z roku 1986 snažil o uznání svého autorského vkladu, což pravděpodobně přispělo k jeho propuštění v roce 1987. Ale i tak Lee říká, že měl Ozzyho rád.
„Měl vzácnou osobnost. Spousta lidí je laskavých, ale z něj to opravdu vyzařovalo. Byl to klaunský, vtipný a milý chlapík, vždycky jsem to tak cítil a myslím, že to cítili i všichni ostatní. Proto je tak těžké přijmout skutečnost, že odešel.“
Po svém propuštění se Leeovi dařilo s Badlands a **Red Dragon Cartel **docela dobře. Nezůstával v kontaktu s Osbournem a postupem času začal mít pocit, že ve srovnání s Rhoadsem a Zakkem Wyldem nejsou jeho úspěchy s Ozzym důležité. Čas ale zahojí většinu ran a o několik let později sám Osbourne uznal Leeho autorský přínos pro album „Bark at the Moon“, když v poznámkách k albu „The Ozzman Cometh“ z roku 1997 napsal: „S riffem přišel Jake. Byla to první píseň, kterou jsme napsali společně.“
Leeho účast na Ozzyho finálním koncertě Back to the Beginning v červenci nebyla jen o opětovném spojení s Ozzym a oslavě jeho osobnosti, ale také o zadostiučinění pro něj, jeho éru v kapele a jeho jedinečnou hru na kytaru. „Všichni mě tak podporovali,“ říká Lee. „Zejména Nuno Bettencourt mě překvapil. Předpokládal jsem, že tak nějak ví, kdo jsem, ale nemyslel jsem si, že by mě někdy měl rád nebo něco takového. Ale on mě tak podporoval a hodně mi pomohl, stejně jako Tom Morello.“
Jakeovi se jasné, že jeden koncert nezmění desetiletí diskuzí a dohadů o tom, co se stalo v osmdesátých letech. Ale cítí se po tom všem lépe – a může se s klidem pochlubit bohatým odkazem, zejména pak písní Bark at the Moon. „Byla to tak dobrá melodie,“ září Lee. „Pomohla mi potvrdit, že Ozzy neskončil jen proto, že Randy zemřel. Jsem hrdý na to, že jsem toho mohl být součástí.“ „Vždycky jsem se chtěl usmířit, říct mu, že mezi námi není žádná zášť, a ukončit to přátelsky. Musel jsem to udělat.“
Kompletní rozhovor s Jakem E Lee pro Guitarist najdete ZDE.
