Rockoví klasici URIAH HEEP mají venku čerstvé album „Chaos & Colour“, ovšem rubrika Galerie titánů, kterou jsme v únorovém Sparku zasvětili právě jim, je určena i k tomu, abychom se s muzikanty ohlédli do dávné historie. Kytarista Mick Box tak mohl srovnat, jakým tlakům tvůrčí kapela čelila v průběhu dekád proměn hudebního průmyslu.
Novinku URIAH HEEP seženeš na Sparkshopu
„V sedmdesátých letech byly na URIAH HEEP vyvíjeny tlaky ze stran hudebních vydavatelství, abychom ze sebe chrlili hity a měli zvuk kapel, které byly hrané v rádiích. Labelům šlo v první řadě o to co nejvíc vydělat, až v druhém sledu se zajímaly o umělecké vize muzikantů. Producenti byli často prodlouženou rukou vydavatelství a sledovali víc jejich zájmy než ty naše. Z hudby se tak postupně dle mého názoru vytrácelo srdce a lehkost. V osmdesátých letech začal tento trend nabírat na ještě větší síle. Existuje skupina lidí, kteří si nemůžou vynachválit produkci Mutta Langa, jenž stál za úspěchem DEF LEPPARD. Ti pod jeho vedením nahrávali desku ,Pyromania‘ osmnáct měsíců. Honili se za každým detailem a jejich cílem bylo udělat co nejhitovější desku. Výsledkem je úspěšné, ale velice vykalkulované a místy až chladné album. To bych já nemohl, zbláznil bych se. URIAH HEEP vždy šli do studia jako kapela a společně tvořili hudbu spontánně.“
