Že rockové hvězdy létají na festivaly soukromými tryskáči, to už je dneska úplná zívačka. Frontman IRON MAIDEN Bruce Dickinson posunul festivalové příjezdy na úplně novou úroveň. Před čtvrtečním vystoupením kapely na prestižním festivalu Sweden Rock v Sölvesborgu připravil fanouškům i štábu neotřelé překvapení, když dorazil přímo před pódium v obrněném transportéru švédské armády.
Vypůjčí si Bruce v Hradci Králové od české armády Pandura? Uvidíme zanedlouho na Rock for People?
Video, které kapela sdílela na svých sociálních sítích, zachycuje Dickinsona s úsměvem od ucha k uchu z věže obrněného transportéru zapůjčeného švédskou armádou. V jedné ruce svírá švédskou vlajku a v druhé potrhanou britskou vlajku (Union Jack), kterou každou show divoce mává během ikonické hymny „The Trooper“.
Bruce celou situaci okomentoval s jemu vlastním humorem: „Ani vás nebudu nudit těmi krvavými detaily o tom, jak jsem skončil v hospodě a řekl: ‚Vážně? Myslíš, že bychom mohli jet tankem?‘ A voilà, švédská armáda nám zapůjčila dokonalý Uber. Jedem!“
Pro IRON MAIDEN, jejichž tvorba je protkána vojenskou historií, šlo o naprosto stylový začátek setu. Pro Dickinsona není armádní technika žádnou novinkou. Zpěvák je totiž licencovaným pilotem dopravních letadel a před lety byl dokonce jmenován čestným kapitánem britského Královského letectva (RAF). Během své nedávné talkshow v Kansas City Bruce zavzpomínal na jeden z nejsilnějších momentů své letecké kariéry z roku 2008. Tehdy pilotoval Boeing 747, který si ministerstvo obrany pronajalo na repatriační let. Bruce měl za úkol přepravit vojáky pluku RAF z náročné mise v Afghánistánu zpět domů na základnu RAF Wittering.
„Byl to neobvyklý let, protože jsme je vraceli přímo na jejich skutečnou domovskou základnu – ne na běžné vojenské letiště, odkud by jeli autobusem,“ vzpomínal Dickinson. „Utrpěli tam ztráty a přišli o několik příslušníků jednotky, ale všichni na palubě byli neuvěřitelně veselí. Byli to ti nejlepší pasažéři, jaké si v armádě můžete přát.“
Skutečný nápor emocí ale přišel až po dosednutí na ranvej. Když Bruce s letadlem zpomalil a spustil zpětný tah, uviděl podél dráhy stovky čekajících příbuzných vracejících se vojáků.
„Dívali jsme se ven a všude blízko ranveje byly rodiny, manželky, děti. Všichni drželi transparenty s nápisy jako ‚Jsi můj hrdina, tati‘. Bylo to neskutečně emotivní. Museli jsme letadlo na chvíli úplně zastavit, protože moje první důstojnice se rozbrečela a já taky. Oba jsme se snažili zadržet slzy. Řekl jsem jí: ‚Dobře, zastavíme. Vysmrkáme se, ujistíme se, že sakra vidíme na cestu, a pak tu práci dokončíme.‘ To poslední, co totiž chcete, je podlehnout emocím a skončit s obřím letadlem v zatraceném příkopu.“
