Francouzská hard rocková kapela BLACKRAIN zítra vydává novou desku „Orphans of the Light“ plnou old schoolových melodií, kytarových sól, ale také reflexe současného světa. Co štve jinak vyrovnaného zpěváka a kytaristu Swana Helliona na dnešním světě a jak to vyřešit? O tom a mnohém dalším okolo nové desky jsme si v našem rozhovoru pro Spark popovídali.
Připadá mi, že od vydání alba „Dying Breed“ jedete takovou ságu, kdy obaly alb naznačují určitou kontinuitu. Byl to záměr? Je pravda, že už několik let zobrazujeme kapelu jako kostlivce v různých situacích, většinou vybereme skladbu, která nejlépe vystihuje momentální náladu, a snažíme se ji co nejlépe ilustrovat. Je to velmi podobný koncept jako u starých hard and heavy obalů desek, které všichni tak milujeme. Pamatuju si, že jsem si koupil svoje úplně první CD jen kvůli obalu. O hudbě jsem nevěděl nic, ale artwork byl prostě brutální! Bylo to „The Number of the Beast“. Vlastně jen pokračujeme v tom, co na nás mělo vliv jako na děti. Nemyslím si, že je to sága, ale dá se to tak chápat.
Na undergroundovou kapelu jste k nové desce „Orphans of the Light“ vydali nezvykle vysoký počet videoklipů. Finanční výhodou je, že je všechny režíruje váš baskytarista Matthieu de la Roche. Proč jste jich udělali tolik? Bylo to kvůli jeho přetlaku nápadů? Pokud chceme jít s dobou, nemůžeme ignorovat zásadní změny v posluchačských návycích. Snadný přístup k hudbě a její obrovské množství vedly ke snížení pozornosti uživatelů streamovacích platforem. Už několik let si všímáme, že singly dostávají mnohem víc pozornosti než celé album. Dneska se lidem prostě nechce se soustředit hodinu na jednu věc. Proto jsme se rozhodli zkusit zaujmout vydáním co nejvíce singlů. Stálo nás to hodně času a organizace, ale jako velcí fanoušci videoklipů jsme si to opravdu užili a vidíme výsledky. A samozřejmě fakt, že Matt umí většinu věcí natočit a sestříhat, to v podstatě celé umožnil.
Album neobvykle otevíráte pomalejší skladbou „Dreams“. Patří mezi vaše oblíbené? Ano, je to naše nejoblíbenější skladba z tohoto alba, možná i z celé diskografie. Všichni jsme u melodií v „Dreams“ doslova zjihli a z nějakého důvodu námi tahle píseň pohla víc než ostatní. Neřekl bych ale, že je pomalá, pořád má 160 BPM, jen má pro nás netypickou strukturu, hodně zvratů a dynamiky.
Máte nového kytaristu a v hudbě přibylo víc sól. Byla to jeho podmínka pro vstup do kapely? Nikdy to nebyla podmínka, ale když máš schopnosti, musíš je využít a trochu se předvést! Jerem do kapely přinesl přesně to, co nám chybělo. Předchozí kytarista Max byl skvělý, ale v rychlosti a technice nedosahoval takových kvalit a sám si to uvědomoval. Když jsme našli Jerema, měli jsme velké štěstí. Je to výborný kytarista i skvělý člověk.
Nebudu se teď pokoušet o vlastní interpretace i když mě konkrétní věci napadají… O čem je „Disagree“? Je to o dnešní společnosti. Musíš si hlídat každé slovo, aby si ho někdo nevyložil jako urážku. Zdá se, že rozmanitost názorů už není vítána, pokud nejsi v souladu s hlavním názorovým proudem médií, která často vlastní multimilionáři, ale zároveň jsou financovaná státem. Dnes jsi doslova vyvrhel, pokud nemáš ty správné názory. Lidé už nepřijímají odlišné pohledy – vše je buď černé, nebo bílé. Mně to čím dál víc připomíná komunismus a to se mi nelíbí. Spousta lidí má dnes strašně jednostranné myšlení a je téměř nemožné vést normální debatu. V kapele se třeba klidně pohádáme, křičíme na sebe kvůli názorům, ale pak si stejně dáme pivo a přátelíme se dál. Pro mnoho lidí ale jiný názor znamená konec přátelství, je to pro ně otázka života a smrti, a to je smutné.
Na albu se překvapivě věnujete opravdu vážným tématům. Dřív tu byly hravé věci jako „Summer Jesus“. Štve vás současná situace ve světě natolik, že už nestačí psát texty jen o party a děvčatech? Asi stárneme. (smích) Zmiňuješ skladbu „Summer Jesus“, na téže desce byly i vážné věci jako „Untamed“ nebo „Dawn of Hell“, věnovat se znepokojujícím tématům pro nás není úplná novinka. Možná je svět v tak dezolátním stavu, že už to nemůžeme ignorovat. Navíc, pokud nejsi kapela typu POISON nebo STEEL PANTHER, je těžké postavit kariéru výhradně na tématech o holkách a drogách. Spousta kapel našeho žánru často zabředávala i do vážných a politických témat například MÖTLEY CRÜE, SKID ROW nebo GUNS N‘ROSES. A taky je důležité si uvědomit, že rebelie je jedním ze základů hard rocku, už jen to, že jsme si nechali narůst dlouhé vlasy, bylo kdysi vzpourou proti společnosti. Takže je vlastně v našem DNA, že řešíme i „vážnější“ témata.
Hned další skladba „Come On“ je o úniku. Raději před špatnými zprávami utíkáš, nebo jim čelíš? Skutečnou skladbou o úniku je spíš „Farewell“. V „Come On“ jsem chtěl vyjádřit svůj pocit bezmoci. Jsme vůči světu úplně bezmocní a nemůžeme nic změnit, takže si někdy říkám: pojďme se raději opít, zatímco svět hoří. Západní civilizace se aktuálně potýká se spoustou problémů a mám pocit, že sledujeme její úpadek. Nejde o útěk před konflikty, spíš o přijetí faktu, že ten stroj nejde zastavit. A možná bude líp, až všechno začne znovu. Taková moje verze teorie chaosu.
Na mixu jste pracovali s Hannesem Braunem z KISSIN’ DYNAMITE. Teď odchází z kapely, bude pokračovat ve své producentské kariéře ve studiu? Mluvili jste o společné budoucnosti? Byli jsme s nimi na turné a věděli jsme, jak těžké je být heavy metalový zpěvák na cestách. Především zpěvák Hannesova stylu. Málokdo tuší, jakou zátěž celý ten koloběh představuje pro zdraví – každý den podat špičkový výkon a pak „spát“ v tourbusu. Hlasivky potřebují kvalitní odpočinek a spánek. Rozumím jeho rozhodnutí a respektuji ho. Pro nás je to ale vlastně dobrá zpráva, protože bude mít víc času na mixování našich věcí. Takže odpověď zní ano, už jsme o tom mluvili a pracujeme spolu na novém materiálu.
Budete hrát na Hellfestu, kde už jste skoro jako doma. Těšíte se i tak? Pořád máme co dokazovat. Je to sice na domácí půdě ve Francii, ale pořád máme pocit, že tam jedeme dobývat. Hellfest je dnes obrovský festival a dostat se na jeho line-up je hodně těžké, takže jsme na to nesmírně hrdí. Teď musíme předvést show, která odpovídá velikosti a kvalitě festivalu. Moc se těšíme.
