Milovnice fantasy, deskovek a všeho, co má s hravostí cokoliv společného, to je Lucka Mařanová. V hudbě dává přednost temnějším žánrům a folk metalu. Odpovídá tomu její TOP 10?
- Rotting Christ - Pro Xristou
- Sólstafir – Hin helga kvöl
- Darkthrone - It Beckons Us All
- Bruce Dickinson - The Mandrake Project
- Opeth - The Last Will and Testament
- Kat Von D – My Side of the Mountain
- Infected Rain – Time
- Myrath – Karma
- Poly Noir – K mýmu ohni nesedej
- Dark Tranquillity – Endtime Signals
Jako každý rok mám poměrně rozstřelený záběr, od black metalu po alternativní pop. Z většiny jsem se ale tento ro(c)k přikláněla k tvrdším odnožím hudby. Žebříčku proto vévodí Rotting Christ, ale umístili se i Darkthrone a Dark Tranquillity. Podobné to bylo i s koncerty, kdy jsem si odskočila na Gorgoroth nebo Cradle of Filth.
Foto: Chantik Photography
Vypíchla bych pár odchylek. Kat Von D, s albem „My Side of the Mountain“, které jsem měla možnost recenzovat, ukázala, že její umělecké cítění je široké a neomezuje se jen na tetování, ale umí vytvořit i zvukově bohaté a emotivní album. Bruce Dickinson na čtvrtém místě překvapil sólovým projektem „The Mandrake Project“, kde se odvážil za hranice tradičního heavy metalu. A zaujali mě i orientální Myrath, kteří boří hranice náboženských předsudků. Český rybníček za mě osvěžil projekt Poly Noir s albem „K mýmu ohni nesedej“, který spojuje atmosférickou tísnivou hudbu s country.
Loni jsem se kvůli studiu nedostala na žádný z velkých festivalů, ale třeba to tento rok napravím. V roce 2025 se těším především na koncerty Blodywood a Behemoth.
