Snad ještě výrazněji než v letech minulých můj posluchačský rok 2024 vystihuje skutečnost, že za sebou nechávám hromadu desek, které jsem si chtěl poslechnout důsledněji anebo jsem si je neposlechl vůbec, přičemž se každoročně zvyšuje pravděpodobnost, že už tento stav nenapravím. Tuhle doháněcí snahu odráží fakt, že dle Spotify byl mým nejposlouchanějším umělcem uplynulých dvanácti měsíců Peter Gabriel, respektive jeho deska „I/O“, vydaná v prosinci 2023. Skutečně mistrovské dílo. Poslouchám ji pořád. Z restů u mě dozníval taky debut „This is Crime Wave“ od CODEFENDANTS, nového nadžánrového projektu Fat Mikea z NOFX (do playlistu přidávám alespoň čerstvý singl), a dle statistik taky NOTHING MORE, díky jejichž novince „Carnal“ jsem docenil i předchozí desku „Spirits“ (2022), která kolem mě v době svého původního vydání jen tak proletěla, přitom je výborná! A to je přesně ono! Takže lepší bude zeptat se mě na nejoblíbenější alba s datem vydání 2024 až tak napřesrok, ale aspoň v rychlosti…
Foto: Brendan McGowan
Z těch, kterým jsem se nějak věnoval na stránkách Sparku jednoznačně doporučím UNTO OTHERS – „Never, Neverland“ – nejlepší goth album za dlouhé roky a muzika dělaná s obrovským nadhledem. Dál: groovy stoner ze severu GREENLEAF – „The Head & The Habit“, impozantní výpravný metal IOTUNN – „Kinship“, pohodový rock´n´roll GOODBYE JUNE – „Deep in the Trouble“, někdejší nu-metalisté ALIEN ANT FARM – „Mantras“ (ta deska je zvláštně přitažlivá!) nebo originálně šmrncovní rebelky BONES UK – „Soft“. Jako vždy mě nezklamali japonští instrumentalisté MONO – „OATH“, jejichž náladotvorbu můžu kdykoliv a kdekoliv, a nakonec ani MASSIVE WAGONS – „Earth to Grace“ a THE VIRGINMARYS – „The House Beyond The Fires“, zástupci ostrovní kytarové muziky, byť určitě nejde o jejich nejlepší počiny. Ze světa metalového extrému asi nejsem jediný, kdo propadl vesmírně pinkfloydí deathmetalové opeře BLOOD INCANTATION – „Absolute Elsewhere“, a potěšil mě návrat JOB FOR A COWBOY – „Moon Healer“. Nabíjí mě bezprostřední energie WHORES – „War.“ a BOKASSA – „All Out of Dreams“ a mezi objevy doby nedávné bych zařadil žánrově neukotvené, ale o to živelnější Tunisany ZNOUS, kteří rozšířili svou kolekci „Znousland“ o čtvrtý díl.
Velkou událostí uplynulých měsíců je taky fakt, že se o muziku aktivněji začala zajímat i sedmiletá dcera – a to i o tu tvrdou – a tak u nás loni dost hrál „ten strašidelnej Ježíšek“ (KING DIAMOND – „No Presents for Christmas“) nebo „ta, jak tam prší ten oheň“ (RHAPSODY – „The Wizard´s Last Rhymes“), ale i dost české muziky, kterou si jinak moc nepouštím, ale přes texty zjevně vede cesta, od VYPSANÉ FIXY, přes ZNOUZECTNOST až po INSANII („jak sedí ta paní na záchodě“) nebo po „Zimní královnu“ od ARAKAINU.
A když teď projíždím seznamy toho, co všechno vyšlo, abych na něco nezapomněl, rozhodně se musím vrátit k aktuálním deskám Philipa Sayce, Garyho Clarka Jr., Kim Gordon, Nathaniela Rateliffa, Davida Gilmoura, Marka Knopflera, PEARL JAM, HIGH ON FIRE, P.O.D., COLLECTIVE SOUL, BRING ME THE HORIZON, ROTTING CHRIST, ORANGE GOBLIN, ZEAL & ARDOR, WINTERSUN, CROBOT, FEVER 333, THE CURE a dalším, které jsem v době vydání jen tak proletěl, a na které snad nezapomenu, když si je i tady na webu vypíšu…
