Desetiletá proluka je ukončena a my ve Sparku nemohli jinak než věnovat titulní materiál právě jedné čtvrtině thrashové Big Four - ANTHRAX.
Zářijový Spark vychází v úterý 1. září!
Jedná se skutečně o poslední album ANTHRAX, jak by se podle latinského názvu „Cursum Perficio“, ohlašujícího konec cesty, mohlo zdát? Pro odpovědi jsme zavolali do Chicaga bubeníkovi Charliemu Benantemu, abychom s ním poprvé v historii našeho časopisu vedli rozhovor. Charlie je skrytý motor kapely, neb krom bubnování je i skladatelem, kytaristou a výtvarníkem, který po dlouhé roky vtiskuje ANTHRAX svůj osobitý ksicht. Na interview k novému albu jsme proto šli od lesa a Charlie nám vyjevil velmi překvapivé skutečnosti. Třeba i o jeho vnímání času…
Přijde ti ve tvých třiašedesáti letech, že čas plyne rychleji a rychleji? „Čas je neúprosný. Zrovna nedávno jsem se s někým bavil o posledním koncertu BLACK SABBATH, jako by to bylo minulý měsíc. A on už je to rok! Čas uplynul neskutečně rychle. Někdo starší než já mi kdysi řekl, že jak stárneš, vnímání času se ti zrychluje. Nechápal jsem a myslel jsem si, že se vše zpomalí. A je to přesně naopak. Vždycky jsem vnímal čas jako protivníka, který proti tobě neustále stojí. Představ si věci typu deadline v práci, svůj věk, nebo něco z tvé rodiny. Ohlídneš se přes rameno a najednou zjistíš, že tvoji rodiče zestárli a ty sis to vůbec neuvědomil. Myšlenky a chmury tohoto typu na tebe někdy prostě dolehnou. Čas jsem si vždycky spojoval s emocemi, protože působí na tvou duši. Hodně textů na nové desce se jím zabývá. Například u ‚The Long Goodbye‘ je čas velmi výrazný. Jde o Scottův text o pomalém umírání jeho otce, který dožíval s Alzheimerovou chorobou, což bylo drsné. Samozřejmě jsem ho velmi dobře znal, byl to super chlap. Volali jsme si takhle jednou se Scottem, on mi popisoval situaci s tátou a já se zamyslel a říkám mu, kam se to všechno podělo? Vždyť se to vše událo tak rychle. A on pak použil přímo tuhle větu ve svém textu, protože přesně vystihuje zjitřené pocity,“ vysvětluje Charlie v zářijovém Sparku.
Téma času bychom mohli vztáhnout i na unikátní „rodinný“ rozhovor dvou velkých osobností české metalové scény – Jirku Urbana st. z ARAKAIN a jeho syna Jirku „Dyma“ Urbana ml. z DYMYTRY. Jaké je vyrůstat v metalové rodině? Jak spolupracují a co mají společného?
Jirka Urban st. nám například prozradil, jestli pro něj nějaké období ve výchově syna bylo náročnější: „Jirka má mladšího bráchu Štěpána, a tak tradičně a běžně zlobili jako všichni kluci a sourozenci. Žádný výrazný problém s ním nebyl. Byl tak vytížený školou, posléze i divadlem, že nějak ani nestačil začít zlobit. Byl jsem jedním z mála otců, který po rozvodu získal děti do péče, a tak odmala žili trochu jiným způsobem než ostatní děcka. Řekl bych, že jsme si vybudovali takový chlapský vztah – korektní a otevřený, což nás všechny tři stmelilo. Proto jsem rád, že Štěpán pracuje v týmu s bráchou jako road manažer a nedávno se začal starat i o ARAKAIN.“
V českém rybníčku zůstaneme i v rubrice Galerie Titánů, kterou opanoval MOTORBAND. Kapela letos slaví čtyřicet let od založení, a tak jsme s kytaristou a nezničitelným motor(bard)em Liborem „Máčou“ Matejčikem probrali vše od úplných začátků přes vrcholy i pády. Přečtete si také nové recenze všech sedmi desek!
Slaví také ACCEPT, ale ti už úctyhodných padesát let na scéně. Nadělili si výroční desku „Teutonic Titans 1976–2026“, na kterou nahráli své největší hity s impozantním počtem očekávaných i překvapivých hostů. S kým jiným probírat celou kariéru německých heavymetalových titánů a jejich ikonické skladby než s kapelníkem Wolfem Hoffmannem…
O novém albu KAMELOT „Dark Asylum“ se v novém Sparku rozpovídal Thomas Youngblood, o novince CYHRA frontman Jake E. Čtenáře neochudíme ani o ARMORED SAINT, ponor do duše Zoltána Báthoryho z FIVE FINGER DEATH PUNCH nebo zpěvačky SCENE QUEEN. Fanoušci nejtvrdších žánrů si pochutnají na INCANTATION, SIGURDUR, mladé krvi NECKBREAKKER nebo na reportu z festival Obscene Extreme.
Na zeď si tentokrát můžete pověsit plakáty ANTHRAX nebo DEEP PURPLE!
