V zářijovém čísle Sparku můžete najít unikátní rozhovor s kytaristou Jirkou Urbanem st. (ARAKAIN) a jeho synem Jirkou Urbanem ml. (DYMYTRY). Pozvou vás do rodinné kuchyně a nastíní, jak se jim spolupracuje na společném turné obou kapel. Ale protože tištěný časopis není nafukovací a my vás nemohli ochudit ani o kousek zajímavých odpovědí, další část rozhovoru si můžete přečíst přímo zde na našem webu!
Zářijový Spark koupíte v každé dobré trafice nebo na Sparkshopu!
Vnímáte, že by se nějak lišila generace hudebníků a fanoušků DYMYTRY a ARAKAIN?
Jiří Urban st.: Obě generace hudebníků se liší asi hlavně tím, v čem vyrůstaly. My hráli na doma slepovaný zesilovače a reprobedny z překližky, bez videí, YouTube, kytarových škol, jen s několika propašovanými deskami, koupenýma na „černým“ trhu. Mladá generace má k dispozici naopak úplně všechno, je informovaná, školená a má celosvětový přehled, vzory a inspiraci. Ale obecně vzato, na jevišti nebo třeba jen ve zkušebně se všechny rozdíly smažou a je tu jen hudba a muzicírování bez rozdílu věku a vyznání. To je nejkrásnější! U fanoušků jde o podobný model – ti starší, co vyrostli s námi, neradi přijímají nové žánry, změny zvuku i obsazení, a lpí na tom, na co jsou zvyklí z mládí. Kdežto mladý fanoušek je zhýčkaný přístupem k informacím a tím i daleko náročnější ke svým interpretům. Je žánrově rozkročenější, protože má přehled a není tak militantní. Myslím si, že fanoušci ARAKAIN a DYMYTRY patří do stejného šuplíku, jsou vnímaví, poslouchají, o čem hudba je, ocení instrumentalitu hudebníků a umí se pobavit i bez deseti kelímkáčů. Jen ti od DYMYTRY budou mít víc mladých, to je přirozený.
Jiří Urban ml.: Když nad tím přemýšlím, tak zásadní rozdíly vlastně ani moc nevidím. Mám dneska zkušenost i s tátovou generací muzikantů a ve finále nám jde všem o to samý. Dělat dobrou muziku, zahrát svoje party co nejlépe, a hlavně pobavit lidi. Fanoušci jsou úplně klíčoví pro všechny. Bez nich bychom nemohli dělat to, co děláme, a už vůbec ne se hudbou živit.
Jak balancujete vztah „táta-syn“ a vztah „kolegové muzikanti“? Hlavně na současném společném turné DYMYTRY a ARAKAIN se obě dvě role musely hodně mísit.
Jiří Urban st.: My už jsme na to tak zvyklí, že si rodinný poměr ani neuvědomujeme, jsme kolegové. Jen mi Jirka říká „táto“ a já jemu „synu“. (úsměv) Ctíme se proto, co a jak děláme. Není tam potřeba žádné hierarchie.
Jiří Urban ml.: Já si myslím, že náš vztah na turné funguje skvěle, a hlavně úplně přirozeně. Máme se rádi a oba milujeme to, co děláme, takže tam vlastně není moc co řešit. Navíc máme na spoustu věcí podobný pohled, takže se ty role nijak nebouchají, spíš se doplňují. Společné turné beru jako odměnu. Stát spolu s tátou na jednom pódiu před vyprodanýma sály je něco, co si za peníze nekoupíš. Cítím opravdový vděk za to, že to tak je a přál bych to zažít každému.
Jak vnímáš jakožto harcovník staré školy moderní zvuk DYMYTRY a maskovanou image?
Jiří Urban st.: Já jsem maskované kapely nikdy neposlouchal, ale díky kamarádovi z Národního divadla, se kterým Jirka masky vymyslel a posléze je vyrobili, jsem je bral jako hotovou věc a u nás ojedinělou „image“. Sice jsem jim pomáhal a radil, ale Jirka měl od začátku jasnou představu. Tak je tomu dodnes a já mám radost, že úsilí, které své vizi od začátku věnoval, nese svoje ovoce. Dneska jsou u nás v podstatě nejpopulárnější kapelou v metalovém žánru a moc dobře vědí, jak se mají věci dělat. Navíc už několik desek nahráli s německými producenty, což je na výsledcích znát. Takhle to u nás nikomu nehraje! Závidím jim společný tah na branku, jednotný názor a že jdou do všeho naplno jako jeden muž i za cenu rizika nebo ztrát. Na mysli mám především jejich evropský model DYMYTRY PARADOX a snahu dostat se na evropský trh, která je stojí neskutečné prachy. Vnímám a zcela respektuju jejich moderní zvuk, který splňuje světové nároky. Jirka ví, že nejsem příznivcem nějakých velkých samplových podkresů, ale to je zkrátka současný trend, který dělá metal více komerčním, i pro ty, co v něm úplně nejedou. Já jsem odkojený METALLIKOU nebo SLAYER, kde musely stačit ty kytáry. (úsměv)
Ty si, Dymo, bereš tátovi rady k srdci?
Jiří Urban ml.: My s tátou hodně komunikujeme. Máme k sobě opravdu hodně blízko a tím, že máme stejné zájmy a pohybujeme se ve stejné branži, tak spolu řešíme v podstatě všechno. Vzájemně si nasloucháme, radíme si a říkáme si první dojmy. Ať už jde o demáče, texty, obaly desek nebo klipy. Funguje to oboustranně, není to tak, že by jen jedna strana radila té druhé. Jsme opravdu parťáci.
