Waltari – všechno jen ne finská chladnost
ČTENÁŘ REDAKTOREM: Finské crossoverové mágy jsem objevil v devadesátkách, když české metalové vody rozčeřila dvojice zlomových alb Torcha! (1992) a So Fine! (1994). Bavila mě jejich nespoutaná jízda napříč žánry. A když jsem si pak za peníze z brigády na stavbě pořídil CD metalové symfonie Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C (1996), posadil jsem se z toho úplně na zadek. Kärtsyho Hatakku jsem začal vnímat jako výjimečného skladatele i hudebníka. Další pumelice přišla s prvním koncertem, kdy jsem ho poznal taky jako naprosto fenomenálního frontmana. Česko si Waltari velmi oblíbili, a tak těch koncertů bylo několik. Ten poslední, který jsme si s manželkou a partou kamarádů užili, proběhl v klubu Žlutý pes v Pardubicích. Kärtsy i další špičkoví hudebníci kolem něj zrají jako víno. Z repertoáru vytáhli fláky ze všech desek včetně zmiňované metalové symfonie. Zase je skvěle zahráli a červenovlasý crossoverový mág k nim přidal i kus neopakovatelné energie, jak to umí jenom on. Baví je hrát v klubech, i když kvalitou patří do první ligy. Jejich muzika je od srdce, stejně tak jako vztah k fanouškům, se kterými pokecají na baru hned po dokončení setu. Tohle jsou sakra vzácné chvíle. Těším se na další!
Text: Danda Polman
