WINTERSUN vydali dlouhoočekávané album Time I. Už slyším mnohé, jak říkají „No a?“. Ale neposlechnout si ho by byla chyba. Pro mě je Time společně s novou SONATOU ARCTICOU albem tohoto roku. Už dlouho mě tak něco neoslovilo. Písně dýchají svým vlastním životem, mají duši a chytnou neokoukanými postupy. Jari se svými spoluhráči melodickému deathu výrazně posunuli hranice. A vlastně už bych jejich hudbu ani touto nálepkou neoznačila. Je to prostě opus číslo jedna symfonie zimního srdce. Jedinou výtkou je kratší stopáž. Poslech vám uběhne tak rychle, ale jak znám ze své životní zkušenosti, krásné věci netrvají dlouho. Naštěstí se k Time mohu kdykoliv vrátit, ne jako k jiným věcem. A vlastně i to, že tohle dílo bude mít pokračování a jestli bude, podle Jariho slov, vyvrcholením jedničky, tak se máme nač těšit. Jednička spálila vše, co měla nadosah, dvojka už bude asi nekonečná kremace. Vím, že se některým fanouškům bude stýskat po zvuku, který kapela ukovala na debutovém albu Wintersun, ale hrát totéž dokola, je jako točit se v kruhu a i když kruh je vlastně k vidění v logu skupiny, tak si nemyslím, že by si WINTERSUN právě tohle hloupé bloudění přáli.
Sparkovskou recenzi spolu s rozhovorem a plakátem najdete v prosincovém čísle (2012/12)
