Smrt patří k životu. Tato věta je součástí filozofických knih úvah od pradávna, ale dokud si smrt nepřijde pro vaše blízké, je to je jen věta, která nedokáže vyjádřit hloubku bolesti, paralýzu a bezmezný smutek. Onen okamžik, kdy vás postaví tváří v tvář neodvratné skutečnosti – svému příchodu.
Na konci listopadu, po dokončení uzávěrky, nás ve svých 44 letech náhle a nečekaně opustil editor magazínu Spark, Zdeněk Pospíšil. Na plný úvazek nastoupil do redakce 2. 5. 2018.
Velký fanoušek kladenského hokeje se stal během více než sedmi let pevnou součástí týmu, který pro vás Spark každý měsíc připravuje, a jeho role se postupně stávala tak významnou, jak by role editora v časopise měla být. Je podepsán pod mnoha zásadními rozhovory, články a recenzemi posledních sedmi let a mnoha titulními materiály. Zásadně se podílel na tvorbě AC/DC speciálu, TRAKTOR speciálu, JUDAS PRIEST speciálu a KISS speciálu. Byl častým hostem Honzy „Koreje“ Romana na Metalshop TV. Zdeny přeložil a editoval knižní tituly vydavatelství Smile Music. Biografie: I’m the Man: Autobiografie týpka z Anthrax, Heavy Duty Days and Nights in Judas Priest – K.K. Downing a také aktuální memoáry Dreaming Japanese, legendárního kytaristy MEGADETH Martyho Friedmana.
Vždy spolehlivý, důsledný a hluboce ponořený do práce, kterou miloval a jejíž mentální náročnost jej také občas značně vyčerpávala. Harmonizoval se na zahraničních výjezdech k titulním rozhovorům. S Kerrym Kingem ochutnával vzorky pivního moku v německém sídle vydavatelství Reigning Phoenix Music, s NIGHTWISH krmil soby v zasněženém Laponsku…, a tak bych mohl pokračovat. Jeho poslední výjezd mířil do Berlína v rámci rozhovorů k nové desce ALTER BRIDGE. Zdeny byl vynikající univerzál, který uměl nasát téma a vtisknout mu ducha. Mezi zahraničními i domácími umělci, s nimiž dělal rozhovory, byl oblíbený, což se významně promítalo do kvality a atraktivity materiálů.
Vztah šéfredaktora a editora si může klást ambice na dlouhověkost jen v případě, kdy jsou zcela prostoupeni duchem časopisu a své myšlenky vysílají naprosto přirozeně, jako když dýcháte na stejné frekvenci. A přesně takový můj vztah se Zdenym byl. Odešla mimořádně citlivá a empatická osobnost a já už nikdy neuslyším pravidelné, pomalé kroky, jimiž každé ráno vcházel do redakce a jejichž zvuk zostřoval klapot jeho kovbojských bot. Chybíš nám, chybíš nám, Zdeny. Moc nám chybíš.
Odpočívej v pokoji, tvůj odkaz nebude zapomenut.
Karel Balčirák
