Družina Wolfa Hoffmanna si pro padesáté výročí nachystala epickou poctu své kariéře – album „Teutonic Titans 1976-2026“ s množstvím očekávatelných i překvapivých hostů. Kytarista a lídr ACCEPT v zářijovém Sparku říká, že kontaktovali i Uda a Petera Baltese, ale ani jeden se neozval zpět. Rozhovor najdete v novém čísle, ale protože Hoffmann se rozmluvil vydatně, dáváme vám na web vše, co se do časopisu nevešlo.
Probíral jsi s kolegy ze SCORPIONS nebo JUDAS PRIEST, jak k padesátému výročí přistoupit?
S jinými hudebníky ne, ale ve skupině jsme o tom rozhodně diskutovali. Taky s producentem Zeussem a s dalšími lidmi z úzkého kruhu. Probral jsem to samozřejmě i s nahrávací společností, protože ta s tím musí souhlasit, jelikož jsme původně měli dohodnuto natočit další studiovou desku. Ale řekli jsme si, že studiových desek již ACCEPT nahráli dost a že se zaměříme raději na projekt, jaký jsme ještě nikdy nedělali.
Výroční album ACCEPT koupíte na Sparkshopu
GHOST jsou velký fenomén současné metalové scény. Jak je vnímáš jako starý harcovník, který zažil a viděl na vlastní oči všechno od boomu heavy metalu, death metalu až po současnou popularitu metalcoru?
GHOST jsem viděl poprvé v Nashvillu, kam mě Tobias pozval po našem prvním setkání ve Švédsku. Byl jsem ohromen, naprosto unesený produkcí GHOST a jejich pódiovou show obecně a pak tím, jak oddané je jejich publikum. Jednalo se o samé mladé dívky v gotických oblecích a koncert GHOST byl pro ně skoro jako náboženský zážitek. GHOST jsou fantastičtí a hodně odlišní od toho, co děláme v ACCEPT. Právě v tom však tkví kouzlo, když pozveš někoho s tak specifickým skladatelským rukopisem, jako je Tobias, aby udělal coververzi písně klasické heavymetalové kapely, jako jsou ACCEPT.
„Save Us“ opravdu zní jako nikdy nevydaná skladba od GHOST. Dáváš přednost tomu, aby se coververze na „Teutonic Titans 1976–2026“ blížily spíš původnímu stylu, nebo jsi chtěl, aby je umělci uchopili co nejoriginálněji?
Všem jsme řekli, ať si s písněmi dělají, co chtějí, a uvidíme, co z toho vznikne. Poprosili jsme jen, ať respektují původní skladbu – aby použili stejný text a drželi se vokálních linek. Někteří muzikanti se drželi originálu víc, jiní se trochu odchýlili, a tak vznikly zajímavé verze našich tradičních fláků.
Zajímalo by mě, jestli dáváš přednost éře SCORPIONS s Ulim Jonem Rothem, nebo Matthiasem Jabsem. Já jsem velkým fanouškem a objevil jsem je díky všem těm velkým hitům s Jabsovou kytarou. Až později jsem prozkoumal éru Uliho Jona Rotha a stal se ze mě jeho velký fanoušek. A následně jsem se díky SCORPIONS dostal k Michaelu Schenkerovi a objevil jeho kapely UFO a MSG. Teď bych řekl, že mám taky raději éru Uliho Jona Rotha, obzvlášť desku „In Trance“. Ta patří k mým nejoblíbenějším. Jaký je to pocit mít na albu jako hosty kluky ze SCORPIONS?
Je to obrovská pocta. Ale nejsou to jen SCORPIONS, jsem nadšený ze všech hostů na naší desce. Nikdy bych neřekl, že u jednoho je to větší čest než u druhého. Všichni, kteří na „Teutonic Titans 1976–2026“ hrají, odvedli skvělou práci. Jsem nesmírně vděčný, že si na to udělali čas. Přece jen to dělat nemuseli. Všichni mají svou kariéru, jsou úspěšní a nesmírně zaneprázdnění. Udělali to jen jako laskavost pro ACCEPT. Jsem rád, že SCORPIONS na nás nezapomněli, protože jsme byli přátelé. Nemyslím si, že by se například Matthias Jabs někdy inspiroval riffy ACCEPT, ale rozhodně nás znal velmi dobře a já jeho za ta léta taky. Občas se potkáváme na festivalech a rádi vzpomínáme na chvíle, kdy jsme seděli ve stejném studiu vedle sebe a pak popíjeli pivko.
Když už tak hezky mluvíš o Jabsovi, zajímalo by mě, jestli jste si v osmdesátých letech vytvořili blízký vztah a přátelství s dalšími německými metalovými kapelami jako HELLOWEEN, RUNNING WILD nebo KREATOR, protože jste byli všichni Němci, mluvili jste stejným jazykem a sdíleli stejné kořeny?
Ne tolik, jak si myslíš. Samozřejmě že se s členy zmíněných kapel občas potkáme na festivalu a odehrajeme spolu koncert. Ale není to tak, že bychom byli jedna velká německá metalová rodina. Souvisí to taky s tím, že jsme služebně starší kapela a do Ameriky se vydali docela brzy, ještě než vůbec existovala německá metalová scéna. Upřímně, nikdy jsem ACCEPT nepovažoval za součást německé metalové scény. Asi to ale má logiku, že do ní patříme, protože jsme z Německa, vyrostli jsme tam a samozřejmě tam máme kořeny.
Je něco, čeho lituješ a co bys se současnými zkušenostmi udělal ve své kariéře jinak?
Nelituji ničeho, protože nejsem ten typ, který se rád lituje. Děláš vždy všechno tak, jak ti připadá správné v daném bodě tvého života. Pokud děláš něco, v co naprosto věříš, pak je vše v pořádku. Litoval bych jen věcí, které jsem nedělal od srdce. Kdybych napsal písničku a dal ji na desku s vědomím, že není skvělá, toho bych litoval. S vědomostmi, které mám teď jako šedesátník, vidím některé věci jinak, ale tak to má každý. Udělal jsem věci, u kterých si zpětně řeknu, že jsem je neměl dělat, nebo že jsem je mohl udělat lépe. Ale jaký má smysl se takhle ohlížet zpět? Minulost nezměníš. Vždycky se soustředím na přítomnost a budoucnost.
Autor rozhovoru: Michal Puchovský
