Obě gigantická jména heavy metalu i britské hudební scény. Dvě kapely, které se ve své době nemohly vystát. I když čas hrany obrousil, jablko nevraživosti nikdy úplně nevyhnilo, jak víme.
Brzy se však ukázalo, že IRON MAIDEN se vidí někde jinde než v pozici pokorné předkapely. Mělo mě to trknout už v momentě, kdy jsme finišovali „British Steel“ u Ringa a já se v kuchyni začetl do jednoho hudebního týdeníku. V novinách byl rozhovor s IRON MAIDEN, kteří sebevědomě hlásili, že je čeká turné s JUDAS PRIEST, na kterém nám chtějí nakopat prdel.
Samozřejmě, že šlo o mladické žvatlání, které jim mělo dodat odvahy, ale mě se to tehdy opravdu dotklo. Popíchli mě natolik, že jsem navrhl, ať je z turné vyškrtneme. Ne poprvé, ani naposled jsem byl následně ostatními přehlasován.
Napětí mezi oběma kapelami se ovšem mělo ještě prohloubit. Vzpomínám si, jak při jedné ze zkoušek obsadili IRON MAIDEN desátou řadu v hledišti a skenovali každý náš pohyb a číhali na každou notu. Hráli jsme tehdy nové věci z „British Steel“, což byla celkem citlivá věc, která byla určená především pro naše fanoušky.
„Kdo jsou ti kluci?“ otázal jsem se svého tehdejšího kytarového technika. „To je vaše předkapela,“ odpověděl mi s lehkým úsměškem. „Tak jim vyřiď, ať laskavě vyklidí prostor.“
Jak Downing poprvé ale ne naposled konfrontoval IRON MAIDEN, najdete v autobiografii K.K. Downing Heavy Duty: Dny a noci v Judas Priest, kterou seženete exkluzivně na Sparkshopu.
