V novém rozhovoru s Paulem Salfenem z časopisu AMFM se frontmana IRON MAIDEN Bruce Dickinsona zeptali, jak pečuje o svůj hlas.
„Nic, upřímně, nic zvláštního, kromě trochy selského rozumu. Nechoďte na fotbalové zápasy a den předtím neřvěte nadoraz. Pak nemůžete očekávat, že budete moci zpívat. Musíte si trochu zvyknout na život jako mnich, protože hlasivky potřebují spánek a odpočinek - to se jim líbí. Buďte ke svému hlasu hodní, odpočiňte si. Vlastně buďte hodní ke svému tělu. Pokud respektujete své tělo, hlas je jen jeho projekcí. Ale pár drobností tu je, to ano, vždycky jsem svým hlasivkám vždycky dával oraz tím, že využívám plíce a bránici, které dokážou hlasivky podpořit a ulevit jim. Základem je dostatek vzduchu, takže starý kus jako já se snaží, aby měl silný dech a podpořil svůj hlas. Snažím se efektivně zpívat takovou technikou, abych si udržel hlas na kolejích, když jsem na turné.“
Bruce Dickinson – muž mnoha zájmů a povolání, jako pilot a kapitán letadla, letecký podnikatel, sládek, motivační řečník, filmový scenárista, spisovatel a autor bestsellerů, rozhlasový moderátor, televizní herec, sportovní komentátor a mezinárodní šermíř – byl také dotázán, co drží „na správné cestě“ k vyniknutí v široké škále aktivit mimo jeho hlavní úvazek.
Bruce na to řekl: „Jde o vyprávění příběhu, protože když zpívám určitou píseň jsem součástí jejího příběhu. Vyprávím příběh té písně, přehrávám si ho v hlavě a jsem součástí jejího světa. A uvědomil jsem si, že to je podstata všechno, co jsem dělal. Když jsem chodil do školy, pořád jsem vyprávěl příběhy, pořád jsem lidi rozptyloval a snažil se udělat cokoli, abych se dostal z hodin matematiky. A uvědomil jsem si, že to, co dělám, je, že chci vytvořit příběh, kterému by se lidé chopili. Takže když jsem psal – a nejen hudbu, ale i komiksy, jako je 'Mandrake Project', a všechny romány, které jsem napsal, a dokonce i svou autobiografii, přistupoval jsem k tomu jako k narativnímu příběhu. Takže chceme příběh, který lidé mohou sledovat, nejen suchopárný popis děje nebo události. Ty příběhy mohou být temné a bolestivé, ale mém světě je vždycky světlo na konci tunelu, i když to může být protijedoucí vlak.“
