Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše. Ďáblova sbírka je zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi. Na projektu pracoval deset let. V těchto dnech se jeho práce ukazuje být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu. Jednání o jejím schválení odhalují netušené souvislosti. Dejme mu tedy prostor, aby se k tak zásadnímu tématu, jakým konkordát pro naši zemi bezpochyby je a ještě dlouho bude, osobně vyjádřil.
Díl XXIV.
V předchozím pokračování kroniky antikonkordátní jsme opustili emeritního církevního soudce, ICLic. Mgr. Jana Rozka v redakci Rockového časopisu Spark. Chůze ze Žižkova do Vršovic z něj vyplavila stresující pocity spojené s vysvětlováním nebezpečí vatikánské smlouvy reportérům ČT. Smlouvy, která po svém podpisu bude snadno církví zneužitelná. Takže když začal šéfredaktorovi časopisu, Karlu Balčirákovi, odpovídat do mého diktafonu na jeho otázky týkající se ohrožení dětí věřících rodin, působil uvolněně a v dobrém rozmaru. Samozřejmě jen do míry, kterou umožňuje dobrý vkus, protože téma je nad jiná palčivé.
Tam kde by většina z nás očekávala citlivý přístup a bezpečí, se často skrývají predátoři vedle kterých je chobotnice z Dělníků moře Viktora Huga jen neškodným ňunískem. Zvolili jsme tentokrát odlehčenou obrazovou úpravu, protože taková atmosféra v redakci Rockového časopisu Spark panovala. Ale odpovědi pana doktora Rozka jsou s ní žel bohu v přímém rozporu. Pokud si je chcete přečíst komplet, jsou tu pro vás v Kulturní špionáži Sparku 3/2025 Církevní predátoři zuby brousí a 4/2025 Banalita národní zrady.
Co se podle vás musí změnit v církvi, aby nehrozilo, že kněží budou své postavení zneužívat?
Boj proti zneužívání v církvi není jen o hledání viníků, ale o změně celé kultury mlčení a bezmoci, která tam desetiletí panovala. Nejde jen o to, aby se odhalili jednotliví pachatelé. Problém je mnohem hlubší – celá instituce fungovala na principu mlčení, krytí a zlehčování. Když se oběti neodvážily mluvit, protože věděly, že jim nikdo nevěří, a pachatelé byli chráněni mocí a postavením, vznikla kultura, která místo aby chránila, zraňovala. A ten systém mlčení se musí zlomit, aby církev mohla vůbec začít být místem skutečné bezpečnosti a důvěry.
Myslíte, že lze ve vnitřním systému církve vůbec očekávat spravedlnost?
Církevní struktury mají neuvěřitelnou moc a zdroje, ale často je využívají k tomu, aby zakryly své vlastní chyby. V těch chvílích, kdy čekáte, že spravedlnost přijde od nich, jste zklamáni.
Církev je přece institucí postavenou na morálních principech. Jak je možné, že tato moc v ní znamená až příliš často zneužití a to nejen věřících, ale mnohdy i dětí?
Moc v církvi se často zaměňuje za božskou autoritu, ale pravá autorita by měla znamenat službu, nikoli ochranu zločinu. Velmi často vidíme, že hierarchie církve považuje svou moc za něco posvátného, něco, co je nad zákonem a etikou. Ale pravá autorita by měla znamenat právě opak – sloužit lidem, být na jejich straně, chránit slabé a zranitelné. Když se však moc využívá k zakrývání zločinů a potlačování hlasů obětí, pak ta moc ztrácí svůj smysl a stává se nástrojem útlaku.
Jsou problém jednotliví kněží, kteří zneužívají moci a důvěry nebo je problém hlubší?
Nejde jen o jednotlivé případy zneužívání, jde o systém, který je umožňuje – a ten systém musí být zcela přestavěn. Každý případ zneužívání je tragédie, ale abychom skutečně situaci změnili, musíme se podívat na celý systém. Jak je možné, že se pachatelé přesouvají z farnosti do farnosti, místo aby byli potrestáni? Jak je možné, že odpovědní představitelé místo toho, aby chránili oběti, často chrání viníky? Bez zásadní reformy a transparentnosti zůstane všechno při starém. Církev by měla být bezpečným místem pro každého, zvlášť pro ty nejzranitelnější, ale místo toho se často stává místem jejich největšího nebezpečí. Lidé očekávají, že kostel bude útočištěm, místem klidu a duchovní podpory. Zvlášť děti a mladí, kteří by měli mít důvěru v ty, kdo je vedou. Ale realita je, že mnohdy právě tam se skrývají nebezpečí – a to je nepřijatelné. Církev musí převzít odpovědnost a udělat vše, co je v jejích silách, aby zajistila bezpečí, transparentnost a podporu pro ty, kteří to nejvíce potřebují.
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
