Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše. Ďáblova sbírka je zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi. Na projektu pracoval deset let. V těchto dnech se jeho práce ukazuje být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu. Jednání o jejím schválení odhalují netušené souvislosti. Dejme mu tedy prostor, aby se k tak zásadnímu tématu, jakým konkordát pro naši zemi bezpochyby je a ještě dlouho bude, osobně vyjádřil.
Díl XVIII.
MUDr. Jan Síla je je český politik a lékař, od října 2021 poslanec Poslanecké sněmovny PČR. V letech 2016 až 2020 byl místopředsedou hnutí Změna pro lidi, později se stal členem hnutí SPD. Dle vlastních slov za jediným cílem – reformovat české zdravotnictví. A jestliže je konkordát případovou studií neujasněného národního zájmu, potom na politickém osudu pana doktora lze vysledovat limity jedincovy osobnosti v politice.
Než vám popíši konkrétní schůzku a jednání v jedné kanceláři PSP, dovolte obecné zamyšlení. Pokud nadnárodní korporace hodlá donutit národní stát s neujasněným národním zájmem odevzdat suverenitu, stačí prostě jen vytrvat. Konkordát je tedy průkaznou ukázkou národní naivity, která se odehrává teď a tady. A to je nejen pointa mého vlasteneckého postoje coby občana ČR, ale i celého projektu Ďáblovy sbírky. A v dnešních dnech se věc dějinně manifestuje. Boj o konkordát zuří nepozorován a nezasvěceným i přes veškeré mé spojené úsilí s doktorem Rozkem, Vladimírem Forstem i Sparkem stále ještě prakticky utajen.
Nestudoval jsem však hory knih o husitství proto, abych mlčel, když mne vlast potřebuje. Čímž se obloukem dostávám k motivacím jednoho kanonického doktora při jeho setkání s doktorem medicíny. V IX. díle této anabáze jsem vám popsal okolnosti, za jakých jsem od pana poslance Jaroslava Foldyny (Svoboda a přímá demokracie – SPD) získal číslo na mobilní telefon jeho spolustraníka MUDr. Jana Síly. Poslance, na jehož projev jsem v nočních hodinách marně čekal, když v noci z 19. na 20. prosince probíhalo v rámci 125. schůze v Poslanecké sněmovně první čtení/boj o vatikánskou smlouvu. Od zástupce deklaratorně zásadně pronárodní strany jsem očekával, že zvedne husitský prapor TGM s rudým kalichem na černém podkladu a půjdu na zteč s kolegy. Ač ohlášen, projev nezazněl. Telefonicky jsem se proto s panem doktorem spojil a domluvili jsme se, že si osobně objasníme okolnosti i nastavíme budoucí postup.
Nyní jsem tedy s emeritním církevním soudcem, Janem Rozkem, stál u turniketu PSP a očekával příchod muže, o kterém jsem věděl pouze to, že jde o zkušeného neurochirurga, který je i po telefonu vůči anonymnímu účastník hovoru nezvykle otevřený, přímý a umí vést řez k podstatě věci. Pan doktor nás nezklamal. Jeho objasnění mělo logiku, která sice neumenšila naše zklamání z promarněné šance, ale přesto věc jasně ozřejmila a postoj pana poslance zdůvodnila. Stručně shrnuto – rozhodl se věren svému celoživotnímu poslání pro prioritu zvanou zdravotnictví. Pan doktor dle vlastních slov přestoupil do řad SPD, aby prosadil reformu zdravotnictví. Na ní se plně politicky soustředí a tento olbřímí úkol determinuje jeho kroky.
Z diskuze v kanceláři, kde na obrazovce kontinuálně běžel záznam zasedaní Sněmovny, kterou pan doktor periferně sledoval, aby mohl případně reagovat, pokud by se jednání stočilo do medicínské oblasti, jasně vyplynulo, že i přes svou specializaci, v letech 1993 až 2010 pracoval jako primář neurochirurgického oddělení v Městské nemocnici Ostrava, disponuje rozsáhlými znalostmi historie vztahů naší země s Vatikánem. Protože však při prvním čtení necítil dostatečnou podporu poslaneckého klubu SPD, rozhodl se vyhnout střetu se spolustraníky a zdržel se komentáře.
Protože jsem v té době už znal vyhraněné názory asistenta poslance SPD Jaroslava Foldyny, pana Waltera Krafta, se kterým jsem o konkordátu marně polemizoval telefonicky, bylo mi jasné, jak těžké musí být přesvědčovat nejen věci neznalé, ale ještě navíc protichůdně ovlivněné kolegy. Zde se opět projevila dvojsečnost přesvědčení některých zástupců národní scény, kteří jsou mi svými principielními postoji vůči masmigraci a bojem s nebezpečími islamismu vysoce sympatičtí, že pakt s Vatikánem postaví pevnou hrát islamizaci naší části EU. Mýlí se. Fatálně. Nastane pravý opak. Jakmile bude stvrzena smlouva s jedním náboženským systémem, tedy konkordát s římskokatolickou církví reprezentovanou Svatou stolicí, budeme legislativně donuceni EU v rámci parity uzavřít identické ujednání i s vyznavači práva šaría. To však není podstatou tohoto dílu. Zevrubně jsem se s tím popasoval v epizodě V. „Banalita národní zrady.“
Zde tedy zakončím svou Reportáž psanou na politické objednávce touto úvahou – politika je věcí dialogu. Minimálně alespoň uvnitř jednotlivých stran. A dostat se do pozice toho, kdo ostatní nejen poučuje, ale možná dokonce i mentoruje, může být vysoce netaktické. Potom není divu, že si určíte jedno téma a ostatní oblasti necháváte ležet ladem.
Mrzela mne jediná věc, pan poslanec si vymínil, že rozhovor s ním nebudu nahrávat, takže jeho detailní a obdiv budící medicínskou promluvu o snaze zvýšit účinnost neurochirurgických zákroků, kterými pan doktor přispěl vývoji české zdravotnické praxe, vám nebudu schopen předat. S odstupem jsem se zeptal ještě Jana Rozka, jaké informace si ze schůzky s panem doktorem odnesl on. Zmínil především roli osobnosti v politice. Tam kde většina straníků díky snaze dostat se na kandidátky a moci splácet hypotéky podléhá, jedině člověk s kreditem a úspěšnou kariérou může čelit konformitě a usilovat o vlastní program. Silná a nezávislá osobnost si může dovolit vystoupit z řady, aniž by riskovala existenční nejistotu nebo ztrátu politického zázemí. MUDr. Jan Síla takovým politikem je.
Když jsme odcházeli, slíbil pan poslanec, že projev na téma konkordát a jeho hrozby České republice ještě zváží coby svůj případný příspěvek k druhému čtení. S radostí mohu prohlásit, že pan doktor Síla svou řeč skutečně pronesl. Stalo se tak 6. března 2025 během 131. schůze Poslanecké sněmovny. Ti z vás, kterým nevadí spoilery, si mohou jeho zasvěcené vyjádření kompletně přečíst už nyní zde: https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/131schuz/s131109.htm#r2
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
