Rok 1990 byl pro rockery a metalisty opravdu požehnaným paklem dvanácti měsíců. Před třiceti lety políbila múza muzikanty silně a vášnivě. JUDAS PRIEST, legendy britského heavy metalu, nebyli výjimkou.
Vypustili z lahve svého dravého a zběsilého džina jménem „Painkiller“. Neposedné album nalilo místy tápajícím hudebníkům čerstvé krve do žil, ze které těžili v letech následujících. Utrpěli sice záhy významnou ztrátu, ale to nic nemění na unikátním přínosu desky, která slaví kulaté jubileum. Do jejích tajů nás zasvětil baskytarový nestor Ian Hill, kterému Spark zavolal do jeho anglické domoviny.
Album „Painkiller“ obstálo ve zkoušce času na výbornou. Dalo by se vůbec označit nějaké místo na nahrávce, které lze považovat za slabší? „Nedalo! Celé album funguje jako jedna kolekce kvalitních písní. V případě „Painkiller“ všechny slabší skladby propadly do hlubin zapomnění. Totéž se zřejmě nedá říci o všech albech JUDAS PRIEST, ale zde jsme opravdu namíchali silný koktejl. Ale jde jen o můj názor, někdo může mít jiný, a je to v pořádku.“
Kompletní materiál o klasice „Painkiller“ najdete v říjnovém Sparku.
