Sobotní koncert HIM – to pro mě byla jedna velká nostalgie. Vlastně není moc kapel, které bych vydržela poslouchat už od puberty, ale zrovna tihle finští melodici jsou moje stálice a srdcovka, takže jsem na jejich koncertě nemohla chybět.
HIM přijeli představit novou desku „Tears on Tape“, dle očekávání tedy hráli mnohé z ní; k mé spokojenosti zněly novinky naživo hodně dobře. Ale došlo samozřejmě i na věci starší, kapela projela prakticky celou diskografii. A na rovinu - největší radost mi udělaly věci z pravěké „Razorblade Romance“.
Zvuk byl zpočátku dost uširvoucí a Ville příliš nekomunikoval s publikem, ale vše přebilo mé nadšení, že slyším svoje oblíbené songy živě. Začali zostra, ale když se koncert přehoupl do druhé poloviny, začala moje pozornost lehce uvadat. Hlavním mínusem pak bylo, že celý set netrval ani hodinu a půl. Vzhledem k tomu, že tu HIM naposled hráli před téměř šesti lety, čekala bych, že vydrží na pódiu déle. Celkově to byla určitě vydařená akce, ale ve své podstatě nic zásadního, na co bych vzpomínala ještě dlouho poté.
Pozn.: První dojmy skutečně nejsou ničím jiným než prvními dojmy psanými bezprostředně po návratu redaktora domů anebo přímo z pod pódia, tedy psanými s potem oroseným čelem, vroucí krví a bublajícím adrenalinem, čemuž odpovídá forma i styl textu: spontánní, svižná, stručná a pokud možno maximálně vystihující atmosféru popisované akce. Plnohodnotný report najdete v následujícím tištěném čísle.
