Zábřeh na Moravě sice nepatří mezi nejznámější města České republiky, přesto má rozhodně co nabídnout. Začněme kulturními památkami – dominantou města je oblíbený zámek, který láká návštěvníky svou historií i architekturou. Zábřeh se může pochlubit i řadou významných rodáků. Narodila se zde například fotografka Sára Saudková, slavný cestovatel Jan Eskymo Welzl, herec a režisér Miroslav Krobot, nebo sportovci světové úrovně: basketbalový reprezentant Pavel Pumprla a lyžař Ondřej Bank.
Ani hudební oblast nezůstává pozadu. Ze Zábřehu pochází hudební skladatel a muzikolog Ctirad Kohoutek či folkový písničkář Michael Janík. Město na řece Moravská Sázava tak spojuje historii, kulturu i sportovní úspěchy, které mu dodávají jedinečný charakter. V roce 1999 vznikla v Zábřehu na Moravě dnes už stálice tuzemské punkrockové scény – kapela PUNK FLOID. I když si během své existence prošla několika obdobími „kómatu“, funguje dodnes a aktuálně se dočkává vinylové reedice své nejoblíbenější desky. Na černých drážkách představuje skladby ze svého nejaktivnějšího období. Fanoušky ceněné album „Underground“ z roku 2010 vychází nově na vinylu a je doplněno o čtyři bonusové skladby z předchozího splitu s příbuznou kapelou HOUBA, který vznikl ve stejném roce. Obě nahrávky (tehdy i teď) má na svědomí Papagájův Hlasatel Records.
Kdysi státní chlupatý Honily máni střapatý Střapatý a vousatý S vousama až na paty Modlou těchto hipíků Byli ježíšci z Plastiků Z Plastiků a jiných band A to byl underground
V době, kdy „Underground“ vyšel poprvé, byli PUNK FLOID už vyzrálou a sehranou kapelou, která dokázala strhnout punkové publikum chytlavými melodiemi a precizně sezpívanými refrény. Dá se říct, že tehdy byli na vrcholu své popularity – i proto, že styl, kterým se prezentovali, byl právě v té době v popředí zájmu. To ale rozhodně neznamená, že by se kapela jen svezla na tehdejší vlně. Naopak – své postavení si PUNK FLOID vybudovali poctivou hudební dřinou a koncertním nasazením, které by jim mohl závidět nejeden kolega z domácí scény.
Jak už to bývá, i kolem kapely kolovaly nejrůznější historky. Ta nejpeprnější vypráví o tom, jak se členové PUNK FLOID po cestě z koncertu setkali na benzínce s posádkou Celní správy. Po pár minutách debat o žánrovém zaměření kapely, smyslu života, vesmíru a vůbec, dokázal zpěvák Floutek celníkům prodat kompletní tehdejší diskografii kapely na CD. Legendy ale raději nepraví, jestli to bylo s dokladem. Vraťme se ale k samotné nahrávce. Underground je zabalený do výrazné „hvězdičkové“ grafiky a doslova napěchovaný hitovými melodiemi. Už úvodní, chytlavá titulní vypalovačka neopunkového střihu vás vtáhne a díky solidním instrumentálním i pěveckým výkonům proletíte albem až k závěrečné bizarní legrácce „Pomeje“. Tahle skladba jen potvrzuje, že PUNK FLOID se nikdy zbytečně neprsili a nebrali se příliš vážně, což je odlišuje od mnoha souputníků s nosy nahoru. Zatímco původní album tehdy končilo právě touto písní, nyní se dočkáváme čtyř bonusových skladeb, které svou melodičností a chytlavostí jen potvrzují, jaký potenciál v kapele vždycky dřímal.
A tak dál sním o tom, co budu mít až nebudu flink A tak dál sním jak kdysi říkal Martin Luther King: i have a dream.
O tom, že pro kapelu PUNK FLOID byly melodie vždy na prvním místě, vás i s odstupem čtvrtstoletí přesvědčí vinylová reedice nahrávky Underground. Ostatně už tehdy to zpěvák Floutek v jednom rozhovoru výstižně shrnul: „Melodie jsou asi na prvním místě, ale texty jsou taky důležité. Když skládám písničku, melodie mě napadají hned, text vzniká později a někdy se dost natrápím, než jsem s ním úplně spokojen.“
O receptu na úspěch se nyní můžete přesvědčit na aktuální výroční vinylové edici, kterou remasteroval Ziki. Deska vychází v limitovaném, číslovaném nákladu 220 kusů a kromě samotné hudby nabízí i řadu lahůdek pro fanoušky – například fotografie z „undergroundového období“ kapely a osobní memoáry zpěváka Floutka, zachycující zhruba rok kapelního života. Sběratelé i příznivci kapely si tak rozhodně přijdou na své. A celé vydání navíc dokazuje, že Zábřeh na Moravě rozhodně není místem, které by se na kulturní mapě republiky dalo snadno přehlédnout.
