O české legendě „playstation rapu“, jejíž pravé jméno stále zůstává mnohým skryto, se už dlouhé roky neslyšelo. S radostí však hlásíme, že pověsti o její smrti byly lží a servírujeme vám exkluzivní rozhovor s tvůrcem tohoto projektu.
Psal se rok 2007, české hudbě na internetu vládl bandzone.cz, komunikacím ICQ, MySpace nebo lidé.cz, a CHlaPiKsXiCHteMWlKa vydával své největší pecky. Jenže co pak? Po nejasných oznámeních na svém profilu byla jmenovaná hvězda považována za zesnulou. Dlouhou dobu se myslelo, že o autorovi totálních hitů „Plná taška hulení“ nebo „Život na vesnici“ už nikdy neuslyšíme a při zmínce jeho jména často přišla reakce „On není mrtvej?“. My jsme se však rozhodli Chlapika aka Pana Obličeje aka Čápa aka frontmana někdejších Since I'm Bleeding vypátrat a ujistit se, že je v pořádku.
Ahoj, hlavo projektu CHlaPiKsXiCHteMWlKa! I přesto, že jsi nám svolil tvoje skutečné jméno zveřejnit, byť už zas tak velkým tajemstvím není, necháme tuhle poctu tobě, až se jednou rozhodneš. Každopádně moje první otázka bude velmi prostá. Jsi aktuálně naživu? Cože?
Ptám se proto, že se internetem chvíli nesla zpráva, že jsi umřel. Takže jak je to, žiješ? No jasně, žiju. Na svůj bandzone profil jsem totiž kdysi napsal zprávu, která mluvila o mojí smrti. Ale myslel jsem, že bylo evidentní, že jsem to psal já, nečekal jsem, že to lidi pochopěj jinak nebo že by tomu dokonce věřili. Dokonce jsem se pod to i podepsal.
Super, že jsi v cajku. Tvým nejviditelnějším výtvorem byl zřejmě CHlaPiKsXiCHteMWlKa. Jak se teď zpětně na svoje projekty díváš? Žádnej z nich už není aktivní, to je jasný. Co se týče Since I'm Bleeding, to snad ani nikdy nezačalo, jen jsme se kdysi dva kamarádi sešli jednou nebo dvakrát ve zkušebně a pak jsme se už neviděli. Ono to teď zpětně vypadá, že to byla funkční kapela, ale fakt nebyla. Pak jsem na profil napsal, že nám to přerušila maturita. Ale je zajímavý, že stačila jediná zpráva o nějaký kapele a pořád to takhle žije.
Všimli jsme si, že na některých sociálních sítích máš propojení se svým bandzone účtem, dalo by se tedy dohledat, kdo CHlaPiKsXiCHteMWlKa ve skutečnosti je. Snažíš se ještě udržovat si anonymitu? Je pravda, že nějaká slečna už tehdy přišla na to, že z profilu na bandzone se vlastně dá odsledovat e-mail, kterej jsem tehdy měl třeba na lide.cz nebo ICQ. Takže někoho najít nebylo tak těžký tehdy a není to těžký ani teď.
Máš ještě ICQ aktivní? Vidíš, to mě ani nenapadlo. (smích) Ale myslím, že ne. Musím vyzkoušet se přihlásit, ale asi si nepamatuju to svoje dlouhý přihlašovací číslo, který každej musel mít.
Nejlepší na něm byly ty hry, který jsi mohl hrát proti svým kontaktům. Joo, třeba Zoopaloola!
A taky ty nezapomenutelný zvukový efekty. Přesně, když nám vypadl internet, poznal jsem podle toho „online“ zvuku, že už zase naskočil.
Zpátky k tý anonymitě, co říkáš tomu, že vlastně doteď spousta lidí neví, kým jsi. Už to asi není tak zajímavý, ne? Já se tím vlastně ani tak netajil, spousta lidí na to přišla. Dívej, jak snadno jsi mě našel ty.
Zas tak snadný to nebylo, musel jsem přes šéfa bandzone Majkláče, ten mi dal kontakt na člověka a ten mi dal až po tvým svolení kontakt na tebe. Zajímavý. Ale konkrétně na Facebooku mám dokonce i album fotek z koncertu. Pravda je, že je to spíš naopak - moji FB přátelé vědí, že jsem to já. Obráceně může být těžší to dohledat, když nevíš, po čem přesně pátráš.
Už je to přes třináct let, co jsi svou hudbu aktivně šířil, a přitom pořád slýchám tvoje jméno lítat kolem, obzvlášť když se bavíme o českých hudebních bizárech. A to jsi od tý doby nic nevydal. Považuješ to za úspěch? Nevím, jestli bych řekl úspěch. Spíš taková menší internetová sláva. Většina lidí je ale v dnešní době známá kvůli internetu. Když jsem valil já, tak byl net teprve v rozjezdu. Kdybych tehdejší vlnu chytil trochu jinak a držel se jí dýl, třeba by to vypadalo jinak. Bylo mi třináct, když jsem tvořil. A jakmile se internet začal fakt šířit, bylo mi už jednadvacet a to mě zajímaly úplně jiný věci.
Tajně doufám, že tě tímhle rozhovorem vyburcuju k nějakýmu comebacku, co ty na to? Třeba někdy jo. (smích) Nevím, jestli sis toho všiml, ale před nějakýma dvěma nebo třema rokama jsem dokonce ten původní status na profilu změnil z „oběšení“ na „útěk z hrobu“. Symbolika jasná, ale reakce byly mnohem menší než dřív. Je hodně znát, že se doba změnila, obzvlášť co se týče sociálních sítí.
Co si ty sám myslíš o škatulce „playstation rap“? Slyšel jsi o ní? Ne. (smích)
Přesně takhle se totiž říká Chlapikově muzice. Hustý. No v tom to bylo, hudbu jsem tvořil přes Playstation 1, tehdy frčel. K tomu jsem dodal svoje po domácku nahraný hlasy.
Jsi teď nějak hudebně aktivní? Mám přítelkyni a s tou hrajeme na ukulele, máme nějaký videa na Facebooku.
No ale jsi tam pořád maskovanej! To ani není maska, jen jsem v karanténě šmejdil a našel tohle, je to spíš sranda.
Jak se tvářili tvoji kamarádi a spolužáci, když ses stal internetově slavným ve třinácti letech? A co rodiče? Asi nijak. Tehdy to zas takovej boom nebyl, to možná až o pár let později. Rodiče to tak ani moc nebrali. Šlo o to, že já to všechno vypustil až o osm let později, proto jsem z těch reakcí neměl ani takovou radost, byl jsem už tou dobou někdo úplně jinej. Dospělej chlap, kterej vydával hudbu kluka z osmý třídy. Jo, kdybych to vydal hned na tý základce a lidi kolem mě to bavilo, to by bylo jiný kafe! Tehdy jsem si za tím hodně stál. Táta to moc dobře ví, když jsme jezdili autem, pouštěl jsem 'Plnou tašku hulení' pořád dokola. Začalo jím to lézt na mozek. Teprve později si uvědomili, že tahle sranda lítá na YouTube a na prvním místě na bandzone. Každopádně znovu říkám, bohužel jsem do toho nešlápl, když jsem byl ještě kluk, to bych si dokázal představit jezdit tour, tvořit další hudbu a byl by ze mě skutečnej playstation rapper. (smích)
Proč jsi vlastně byl zrovna „Chlapík s ksichtem vlka“? Já jsem ve stejný době tvořil svoje vlastní improvizovaný příběhy, hodně abstraktní. A tenhle chlapík se jako postava v mých příbězích často objevoval. Měl jsem tehdy kamaráda, kterej bydlel naproti v baráku a tomu jsem tyhle stories vyprávěl. No a na bandzone jsem tehdy měl profil Čáp, ten jsem chtěl brát vážně. Pak jsme s tím kámošem vytvořili novej profil, kam jsme chtěli dát právě ty moje písničky, jen jsme nevěděli, jak ho pojmenovat. A právě v jednom z mých příběhů figuroval chlapík s ksichtem vlka. Vůbec nic jinýho za tím ale není, prostě nás to v ten moment napadlo. Kdyby nás trkli Popeláři, tak tam budou Popeláři. (smích) Ale byl to nápad onoho kamaráda, že budeme střídat malý a velký písmena, že napíšeme X a W... Tehdy to spousta lidí na první pohled ani nepřečetla, což se možná doteď nezměnilo.
Řekl bys, že se od tý doby objevil někdo, kdo by tě bizárem dostihnul? Myslím, že dneska už je bizár takovej moc učesanej. Možná Kapitán Demo třeba. Ale myslím, že už nic není tak bláznivý jako před deseti, patnácti lety. Člověk ví, co od podobných interpretů a žánrů čekat, držej se svých hranic, nestane se nic, co by se nedalo předpokládat. Podívej se, co tenkrát dělal třeba Marilyn Manson, tomu už se dneska nikdo ani nepřiblíží. Nejde o tvrdost nebo styl, ale o šok, o dojem, jakej si odneseš. Možná už to ani není potřeba. A mám taky pocit, že už došly zdroje. Možná Lady Gaga, ta se oblíkla do masa, to je ale všechno.
Text: Dominik Šidlo
