Nahradit v kapele výraznou osobnost je noční můra každého muzikanta. Švédský zpěvák Tommy Karevik se tomuto tlaku postavil čelem a po téměř patnácti letech v čele symfonických velikánů KAMELOT hlásí: „Teď už to cítím jako svou vlastní kapelu.“
Když v roce 2011 charismatický frontman Roy Khan opustil KAMELOT kvůli syndromu vyhoření, fanoušci byli v šoku. Najít někoho, kdo by zaplnil prázdné místo po jednom z nejvýraznějších hlasů metalové scény, se zdálo jako nemožný úkol. V roce 2012 však na scénu vstoupil do té doby méně známý Švéd Tommy Karevik a započal novou éru kapely.
Tommy bez obalu popsal, jak těžké bylo vystoupit ze stínu svého předchůdce a jak moc se jeho pozice v kapele za ty roky změnila. „Samozřejmě, že to byla výzva,“ přiznává Karevik s odstupem času. Na začátku své cesty u KAMELOT musel čelit obrovským očekáváním. Sám však dodává, že k úkolu nikdy nepřistupoval s nakynutým egem: „Abych byl upřímný, nikdy jsem nepřemýšlel ve stylu, že ‚jdu někoho nahradit.‘ Chtěl jsem jen přinést do kapely něco skvělého a uctít její odkaz.“
Zpěvák také vyvrátil mýty, které dodnes kolují mezi některými skalními příznivci, jako fáma o albu „Silverthorn“, kdy řada komentářů na internetu tvrdilo, že na svém debutovém albu s KAMELOT z roku 2012 pouze nazpíval linky, které už před ním složil Roy Khan. Karevik tyto spekulace rázně odmítl. Potvrdil, že od prvního dne psal veškeré vokální linky, melodie a texty sám od nuly, což kapele tehdy dodalo čerstvou krev.
Čtrnáct let na scéně, pět studiových alb a stovky odehraných koncertů udělaly své. Karevik už dávno není „ten nový zpěvák“. Sestava s kytaristou Thomasem Youngbloodem a klávesistou Oliverem Palotaiem perfektně srostla a Karevikova pozice je silnější než kdy dřív. „Teď už to cítím jako svou kapelu,“ prohlašuje sebevědomě. Tento posun je nejvíce znát na nejnovější tvorbě. KAMELOT totiž právě vydávají své dlouho očekávané a hudebně velmi ambiciózní album Dark Asylum pod hlavičkou Napalm Records.
Nové singly jako „Ashen World“ nebo „Godlike Alchemy“ ukazují kapelu v té nejlepší formě – plnou orchestrální majestátnosti, divadelní temnoty, a především s Karevikem, který vládne mikrofonu s naprostou suverenitou a osobitostí.
