Před čtyřiceti lety, přesněji 3. března 1986, se metalový svět nenápadně, ale nevratně změnil. Když se mluví o deskách, které definovaly žánr a navždy se zapsaly do historie tvrdé hudby, „Master of Puppets“ od METALLIKY stojí neochvějně na samém vrcholu. Třetí studiové album kapely nebylo jen dalším krokem vpřed – znamenalo přerod z respektované thrashmetalové formace v globální metalový fenomén. V březnovém Sparku, který je v prodeji na stáncích nebo na Sparkshopu od 2. března, tak můžete najít plakát s obalem této klasické desky.
Kreativní přesun do Kodaně
Před příchodem „Mastera“ už METALLICA měla na kontě dvě zásadní nahrávky. Syrový debut „Kill ’Em All“ definoval undergroundovou rychlost a agresi, zatímco „Ride the Lightning“ ukázal výrazný skladatelský posun a ambice mířící daleko za hranice žánru. V roce 1985 však James Hetfield a Lars Ulrich cítili, že je čas na absolutní soustředění a dokonalost. Kapela proto opustila Spojené státy a zamířila do Kodaně, kde ve studiu Sweet Silence spolupracovala s producentem Flemmingem Rasmussenem. Příprava byla až obsesivní: METALLICA se na čas zavřela do garáže v San Francisku a rozebírala skladby do posledního detailu. Nešlo už jen o riffy, ale o strukturu, dynamiku a práci s napětím. Jak Hetfield později vzpomínal, naučili se nechat skladby „dýchat“, aby posluchače v pravý moment naprosto semlely.
„Master of Puppets“ na Sparkshopu
Přesnost jako poznávací znamení
Nahrávání probíhalo od září do prosince 1985 a kapela byla až posedlá perfektní přesností. Hetfield dovedl k dokonalosti svůj ikonický downpicking (technika, při které se trsátko vede výhradně směrem dolů), který vytvořil hutnou rytmickou stěnu, již se stala poznávacím znamením alba. Kirk Hammett mezitím piloval své sólové schopnosti pod vedením legendárního kytarového učitele Joea Satrianiho, zatímco Ulrich si dopřál další lekce bicích, aby jeho hra obstála v náročných a členitých kompozicích.
Skladby, které otřásly světem
Album vyšlo 3. března 1986. Bez podpory mainstreamových médií a televizí typu MTV se šířilo především undergroundem – a právě tam explodovalo.
Titulní skladba je dodnes jedním z nejzásadnějších metalových songů všech dob. Kombinuje zběsilé tempo, melodiku a ikonickou střední pasáž, která vzdává hold dvojkytarovým harmoniím IRON MAIDEN a obsahuje i jemný odkaz na Davida Bowieho a jeho „Andy Warhol“. Textově se Hetfield ponořil do temného tématu závislosti – mistra, který tahá za nitky svých bezmocných loutek.
Emocionálním srdcem alba je instrumentálka „Orion“, nesoucí nezaměnitelný rukopis baskytaristy Cliffa Burtona. Jeho klasické hudební vzdělání dalo skladbě nečekanou hloubku a progresivní rozměr. Baskytarové sólo v prostřední části patří k nejpůsobivějším momentům metalové historie. Tragickou symbolikou osudu je fakt, že právě tato melodie zazněla na Cliffově pohřbu po smrtelné autobusové nehodě ve Švédsku v září 1986.
Odkaz, který nestárne
„Master of Puppets“ rozmetal zažité předsudky o heavy metalu jako o hudbě bez hloubky a ambicí. Kritici tvrdili, že metal nemůže být technicky náročný ani komerčně úspěšný – METALLICA jim bez rádiové podpory dokázala opak a během prvního roku prodala přes 300 000 kopií.
Dnes je album uchováno v americké Kongresové knihovně a titulní skladba překročila hranici jedné miliardy streamů. Zůstává symbolem doby, kdy čtyři mladí hudebníci odmítli být „jen další rychlou kapelou“ – a místo toho se rozhodli být nejlepší.
