BURNING WITCHES, HAMMER KING
11. 1. 2026, Masters of Rock Café, Zlín
Destrukce – 100%
Turné BURNING WITCHES a HAMMER KING by mohlo nést podtitul „heavy metal (téměř) bez příkras“, přičemž ono téměř by šlo za borci z Kaiserslauternu. Ti totiž své epické zpěvy věnované především králům a kladivům pódiově doprovázejí stále se rozrůstající choreografií, která mi upřímně v některých chvílích připadala hodně na hraně, protože už poněkud rušila dojem z hudby. I kvůli tomu se Titan Fox V vzdal kytary a jako přední nositel kladiva opanoval prostřední schůdek pouze s mikrofonem. Nutno však dodat, že svůj hlasivkový potenciál rozehrál naplno stejně jako na deskách HAMMER KING (a dříve ROSS THE BOSS) a rovněž si vybral šikovného zástupce na šest strun, nesoucího honosné přízvisko Marex van Ferum.
I přes vlajky, kalichy, kladiva (pochopitelně) a další propriety se HAMMER KING stále mohou opřít o poctivý heavy metal pendlující na ose MANOWAR – RUNNING WILD, přestože na posledních studiovkách i oni naznačují lehký příklon k oněm pochodovým po-wer-me-tal songům s důrazem na hromové sbory (ne nadarmo už pár let rozvíjí kapela spolupráci s Charlesem Greywolfem z POWERWOLF).
BURNING WITCHES v tomto ohledu předvedly vizuálně daleko skromnější vystoupení, ale ta nenakašírovanost k heavy metalu podle mě vždy patřila, a proto jsme se mohli soustředit pouze na hudbu. Dámy neopomněly pár kousky představit i své nové album „Inquisition“, které co do intenzity vůbec nezaostává za starší tvorbou – spíše naopak. Skladby šly do ucha už při domácím poslechu a nyní již mohu říct, že i živě, s nezbytnou přísadou větší ostrosti a syrovosti, fungují snad ještě lépe.
To pak zapomenete i na to, že při větším soustředění na hru Laly Frischknecht cítíte, že koncert působí poněkud strnule, přestože si své party bez problémů odbouchá. Jenže když se vezme v úvahu, že současné BURNING WITCHES mají na obou kytarových postech skutečné mistryně oboru, i když se Romana Kalkuhl po příchodu Courtney Cox poněkud stáhla do ústranní, musí fanouškovo srdce plesat. Bývalá členka THE IRON MAIDENS totiž působí vyloženě virtuózním dojmem a její technika se může klidně srovnávat s těmi největšími rockovými a metalovými esy.
V okamžiku, kdy pominuly mé obavy, zda Laura Guldemond celý koncert dozpívá (kteréžto byly pravděpodobně způsobeny tím, že uprostřed setu některé tóny zbytečně přeřvávala silou), jsem mohl toto heavymetalové zátiší (nebo záhlučí?) s kladivy a čarodějnicemi ohodnotit – s menšími výhradami – plným „vuzkem“ procent. Kdo ví, kdy se takto dobře sladěné, ocelí vonící turné zase do Zlína podívá.
Autor: Jan Kozák
Foto: Zdeněk Zelený
