Už jste viděli nový dokument o IRON MAIDEN Burning Ambition? Jejich dávný kytarista Dennis Stratton dokonce dvakrát. A i když se mu zamlouvá, má k němu své výtky. Třeba k tomu, jak vyobrazil éru se zpěvákem Blazem Bayleyem nebo tu, kdy byl členem kapely ještě on sám.
Jak říká, s Blazem Bayleyem se poprvé v životě potkal až při londýnské premiéře snímku, teprve před pár dny. A jak říká, při sledování filmu mu ho bylo trošku líto. „Ten příběh byl vystavěn tak jako by s příchodem Blaze šlo všechno z kopce. Jako by za to mohl on, ale tak to přitom vůbec nebylo,“ hodnotí Stratton.
„I Steve Harris mi říkal, že Blaze přispěl na alba, která s kapelou nahrál, takže je třeba smeknout před tím, jak se role po Bruceovi (Dickinsonovi) ujal a pokusil se navázat tam, kde skončil. Ale ve filmu to bylo podáno tak, že spadli do klubů a pak přišla pointa s návratem Bruce, kdy to vypadalo zase tak, že v momentě, kdy se Bruce vrátil, kapela byla najednou opět obrovská. Úplně přátelsky to nevyznělo.“
Stratton se ve svém hodnocení zaměřil i na vyobrazení rané éry kapely, kdy byl sám její součástí. A i když prý fanoušci nepochybně budou s filmem spokojeni, maličko ho mrzí, jak zkratkovitě jsou začátky IRON MAIDEN ve filmu zobrazeny.
„Na konci sedmdesátých let byla kapela ještě dost syrová a punková. Ale pořád to chtělo trochu šmrnc, a právě když jsme oddělili kytary a přidali pár drobných vokálních harmonií, tak se ty písničky staly o něco zajímavějšími, ne tak punkovými, ne tak syrovými,“ hodnotí kytarista, který se Železnou pannou hrál několik měsíců mezi lety 1979 a 1980 a přispěl tak na její debut.
„Fakt je, že jsme na těch prvních dvou albech makali a myslím, že se povedly. Takže, jak říkám, ten film je pro fanoušky fantastický, ale pro mě je jen trochu smutné, že ty rané začátky jen tak proletěl, to je všechno.“
