Poslední den „Mástrů“ zpočátku nenapovídal zhola nic o tom, co mělo zanedlouho propuknout, o tom ovšem později. Pozvolna procitající fanoušky rozehřáli MATANZICK, LUNARSEA a KIMURA, každá z kapel se svým náhledem na moderní metalové vyznění.
Podobně jako v sobotu vítr přihnal bouřku, tentokrát se to bohužel neobešlo bez komplikací. Zásah shůry nekompromisně utnul elektriku nejen ve Vizovicích, ale i v širokém okolí. CRUCIFIED BARBARA nedohráli a béčková stage zhasla rovněž. Zatímco áčko vzkřísily generátory, béčko se rozeznělo o mnohem později. Od hasičů jsme se dověděli, že v našem případě sebou praštil strom na vedení a jelikož je neděle, bude oříšek sehnat plánovače o úřední dohled na opravu vedení. Další, peprnější hodnocení situace si raději nechám pro sebe. Co si ale pro sebe nechat nesmíme, je hezké a sympatické gesto děvčat z CRUCIFIED BARBARA. Ta svou podpisovku proměnila ve spontánní minikoncert a na nás je, abychom jim touto cestou vyjádřili velký respekt a díky.
ENEMY INSIDE spustili svou moderní groovy nálož ještě za deště, ten však dostal rozum a odebral se obšťastnit další nešťastníky do sousedního okresu. Déšť ustal v pravý čas, aby jeden z vrcholných momentů posledního dne Masters of Rock vyzněl se vší krásou. THE GATHERING s okouzlující Anneke van Giersbergen nelze popsat jinak než jako nadpozemsky magickou záležitost. Setlist, postavený na přelomovém albu „Mandylion“, dochucený následujícím „Nighttime Birds“, zahřál u srdce a navodil autentickou a nenapodobitelnou atmosféru, kterou umí pouze THE GATHERING.
Na pódiu vyrostl hrad, a v tom hradě bydlela strašidla. Vtip je v tom, že hrad a s příšerami přijel až z Finska a celá ta parta bubáků si říká LORDI. Ti jsou ve Vizovicích už jako doma a jejich publikum jim rozumí. Strašidelný rocn’n‘rollový mejdan na finský způsob nezůstal svému jménu zhola nic a možná si našel i nové fanoušky. SLAUGHTER TO PREVAIL byli podle mého názoru nejtvrdší kapelou minimálně letošního ročníku. Nabídli působivou pódiovou show a výborně pracovali s publikem. Je osvěžující slyšet v metalu i jiný jazyk než angličtinu; upřímně řečeno, podobnou pestrost v poslední době vyhledávám stále častěji. Circle pity a wall of death, které se během vystoupení rozběhly, zabraly téměř celou plochu až ke zvukařské věži, a přestože terén byl kvůli kalužím kluzký, vznikaly spontánně a bez nutnosti výraznější asistence ze strany pódia, i když i ta se nakonec objevila. Šlo o mimořádně intenzivní vystoupení, byť po určité době mohl vzniknout dojem, že jednotlivé skladby znějí poměrně podobně a slévají se jedna do druhé.
SLAUGHTER TO PREVAIL na Sparkshopu
Podobným nečekaným vybočením byla americká znovu nastupující hvězda Marilyn Manson, který dorazil se zcela novou doprovodnou kapelou a nechal na sebe zhruba patnáct minut čekat. Nabízelo by se napsat něco uštěpačného, technici však ve tmě po pódiu pobíhali s takovým nasazením, že je vhodnější tuto prodlevu ponechat bez dalšího komentáře. Marilyn Manson předvedl profesionálně zvládnutou show, postavenou na průřezu svými největšími hity a podpořenou velmi dobrým zvukem. Oceňuji, že během poměrně krátké doby odehrál v našich končinách několik koncertů, a přitom si dává záležet na obměně setlistu, aby neopakoval stále totéž. Skladbu „I Don’t Like the Drugs (But the Drugs Like Me)“ přerušil osobním sdělením o své čerstvé abstinenci; zdálo se, že chce publikum od podobných látek rovněž odrazovat, vzápětí si však zřejmě uvědomil, že není tím nejvhodnějším člověkem k moralizování, a pokračoval skladbou „The Dope Show“. Celkově šlo o velmi kvalitní vystoupení a na novou desku se těšíme více než dosti. Škoda jen, že v setlistu nezaznělo více materiálu z novější tvorby.
Text: Jirka Vacek, Sabina Jesenovská
Foto: Jirka Platzer
