Nový Spark
venku od 3. listopadu
Live: KORN se v Praze museli nejdřív rozehřát

Live: KORN se v Praze museli nejdřív rozehřát

KORN, ARCHITECTS, PIXEL GRIP 16. 11. 2026, O2 arena, Praha

V rámci Euro Tour 2026, během níž s fanoušky slaví 30. výročí vydání svého druhého alba „Life Is Peachy“, se k nám po čtyřech letech vrátily numetalové legendy KORN. Borci z amerického Bakersfieldu si v Praze po menších halách konečně troufli na O2 arenu, kterou navíc zvládli vyprodat s několikaměsíčním předstihem. Aby taky ne, když se vezou na vlně nostalgie po přelomu milénia podobně jako LIMP BIZKIT, jejichž kytarista Wes Borland odvážně prohlásil, že jsou díky TikToku a zájmu mlaďochů nyní největší v historii kapely. Navíc si jako silný support přivezli britskou kometu ARCHITECTS, kteří u nás mají mraky příznivců, a mladou americkou naději PIXEL GRIP. Všechna tři vystoupení přitom začínala v průměru o pět minut dřív oproti původnímu harmonogramu, takže kdo se zapomněl ve frontě na pivko či toalety, měl smůlu. Tady věnuji minutu ticha dámám, jejichž fronta na záchody byla klasicky dvakrát až třikrát delší než fronta na pánské toalety.

KORN a jejich „Life Is Peachy“ na Sparkshopu

Mladé trio z Chicaga vtrhlo na pódium krátce před půl osmou. PIXEL GRIP mi připomínali WARGASM bez kytar a s ještě větším nádechem industrialu à la NINE INCH NAILS. Zpěvačka Rita Lukea, která mi místy svým hlasem evokovala ECCU VANDAL, neúnavně hopsala mezi bubeníkem a klávesákem u synťáků. Měli sice drajv, ale do klubu by se hodili víc. Publikum je přijalo vlažně, ne všichni metloši dokázali na rozjezd ocenit půlhodinovou várku darkwave a synth-popu, ale jejich nasazení popřít nemohli. Mnohem větší aplaus si vysloužili ARCHITECTS, kteří svůj třičtvrtěhodinový set otevřeli údernou „Whiplash“. Při ní nás nejdřív vyděsil zvukař, když na pár vteřin kompletně vypadl zvuk, ale naštěstí hned znovu naskočil, a pak značnou část lidí na ploše přinutil Sam Carter kleknout a vyskočit, načež se konečně rozjel pořádný moshpit. Frontman suverénně chodil po pódiu sem a tam jako lev v kleci a přesvědčivě zvládal čisté pasáže, growly i screamy. Bylo znát, že na sobě zapracoval, aby pochybovačům nedal šanci jeho výkon shazovat, na což si nedávno postěžoval na sociálních sítích. Zpočátku byl bohužel jeho hlas utopený mezi ostatními nástroji, ale během jejich setu se to naštěstí zlepšilo. Při „Doomsday“ na ploše lidi hopsali jen po zvukaře, zbytek arény šetřil síly na hlavní hvězdy večera. Song „Everything Ends“ věnoval Sam všem, kdo stejně jako on bojují s psychickými problémy, a svojí manželce, bez které už by tu prý nebyl. Neméně silným momentem byla jejich hitovka „Animals“. ARCHITECTS zdařilým výkonem dokázali, proč v lednu opanovali menší a vedle stojící O2 universum. Ještě ale u nás nejsou tak populární, aby jako headlineři utáhli O2 arenu.

Těmi byli KORN, jejichž siluety se za velkou bílou plachtou objevily v půl desáté. Když za ni přitančil i Jonathan Davis, spadla a set odpálili peckami „It's On!“ a „Here to Stay“. Následoval letošní singl „Reward the Scars“, který jako by chtěli mít z krku. Žádné další songy z novodobé éry kapely totiž už nepřidali a spoléhali na hity ze starých alb. Zpočátku je přibrzdil špatný zvuk, který bohužel při metalových koncertech v O2 areně bývá. I kytarista Munky, který společně s Headem často roztáčel do vzduchu svoje dlouhé dredy, několikrát posunky žádal, ať mu zvukař zesílí kytaru, protože jejich riffy přehlušovaly bicí a basa. Jonathanovi pak nebylo pořádně rozumět ani během jeho pár krátkých proslovů mezi písněmi. Zlepšilo se to až od „A.D.I.D.A.S.“, kterou v setlistu obklopovaly raritnější kousky „Chi“ a „Kill You“, rovněž z desky „Life Is Peachy“. Decentní světelnou show doplňovaly vizuály promítané na plátnech za kapelou a nad ní se do různých úhlů nakláněl stropní panel, jenž se pohyboval v různé výšce. Přesto moje oči nejvíce zaměřovaly pařící muzikanty, což bylo z dálky těžší, protože po bocích pódia chyběly obrazovky, na nichž by je bylo vidět lépe. V druhé půli koncertu pořádně ožil moshpit, který pokrýval značnou část sektoru stání, jako by se fanoušci potřebovali dostat do provozní teploty stejně jako kapela. Po krátké pauze rozezněl Jonathan své ikonické dudy před „Shoots and Ladders“. Při následných „Coming Undone“ a „Did My Time“ už působili KORN jako nezastavitelná mašina. Hraní si viditelně užívali nejen Munky s Headem, ale i bubeník Ray Luzier s basákem Robertem Díazem, kteří už zapadli mezi původní členy. Jonathan, jenž se chvílemi opíral o svou The Bitch, se pak usmíval od ucha k uchu, když mu během „Y'All Want a Single“ fanoušci klasicky oplatili jeho zdvižený prostředníček. Po masivním jásotu a řevu z nás mačkali poslední zbytky sil během brutálního přídavku, jenž se skládal z kultovních pecek „Falling Away From Me“, „Blind“, „Twisted Transistor“ a „Freak on a Leash“. Při poslední z nich vyprskly konfety symbolizující vyvrcholení večera.

KORN si i přes trable se zvukem podmanili pražskou O2 arenu a omotali si své české příznivce kolem prstu navzdory tomu, že oproti některým předchozím koncertům v Německu odehráli o dvě skladby méně. To mě sice zamrzelo, ovšem předvedli natolik zkušený výkon a navíc měli tak silný support, zejména v podobě ARCHITECTS, že jsem z tohoto večera stejně odcházel nabitý energií.

Nový Spark
venku od 3. listopadu
Kalendář akcí
18.11. HAUNT ME
18.11. SPIKE FUCK
19.11. PSYCHEDELIC PORN CRUMPETS
19.11. ALLT
19.11. THE CASSANDRA COMPLEX, SJÖBLOM
21.11. PORTUGAL. THE MAN
21.11. EUROPE
21.11. ELUVEITIE, PAIN, WOLFHEART
21.11. CAMPAIGN FOR MUSICAL DESTRUCTION - Part 2: NAPALM DEATH, MASTER, BRAT, GOATBURNER
21.11. LAST INTERNATIONALE
A co FAKKER!?
logo