„Jsem teď na konci světa, v malém německém městečku a nahrávám nové album,“ uvedl Udo Dirkschneider náš rozhovor. Optimisticky naladěný a těšící se na nové album. Snad by se člověk až opatrně podíval do kalendáře, zda se nepíše rok 1983 či 1997. Ale ne, máme tu už druhou dekádu nového tisíciletí a ten malý velký muž zdaleka nehodlá odejít od rozdělané práce. Svůj typický skřípavý pronikavý vokál nanáší už na čtrnáctou řadovou nahrávku U.D.O. a to ještě stihl předtím s ACCEPT pobláznit celý heavymetalový svět. My jsme se však tentokrát chtěli věnovat výhradně jeho současné kapele a její historii. Ale že to bez zmínek o ACCEPT opravdu nejde, se ukázalo velice záhy.
Na „Mastercutor“ jste definovali zvuk, který provází vaše poslední tři alba, tedy řezavější a ponuřejší U.D.O. Sice tam samozřejmě musí každý najít stopy ACCEPT, ale nedostali jste se do fáze, kdy vám při tvorbě nových skladeb a jejich zvukového tvaru už opravdu nezáleží na tom, co si říkají ostatní? Ale samozřejmě že mi záleží na tom, jak lidé reagují. Vždyť jsme závislí na našich fanoušcích a chceme, aby se jim naše hudba líbila. Jenže i když to při skládání mám v povědomí, výsledek je stejně nakonec takový, jak to v tu chvíli cítím. Názorů našich fandů si vážím, ale zároveň na ně nemůžu brát ohled stoprocentně.
Po „Mastercutor“ jste vydali své další živé album. Pokud bychom ho však mohli srovnat třeba i s novinkovým „Live in Sofia“, stále se zde objevují klasické skladby ACCEPT. Nebylo by smysluplnější vydat živák, kde by byly pouze skladby U.D.O.? Byl jsem v ACCEPT, hrál jsem ty písničky a na koncertech si je lidé stále žádají. A když je chtějí slyšet, mají je mít a mně to nevadí. Sice si myslím, že jich teď na novém DVD máme docela málo, ale stejně tyhle věci ke mně neodmyslitelně patří.
Co vás přivedlo k tomu, abyste nejnovější koncertní záznam natočili právě v Bulharsku? Naplánovali jsme si natočit DVD k předchozímu turné a pořád jsme se nemohli rozmyslet kde. Hledali jsme nejvhodnější místo skutečně pečlivě. „Mastercutor Alive“ jsme natáčeli v Německu a další jsme chtěli mít z jiné země. Když jsme v Sofii hráli předtím, byla tam skvělá atmosféra, a tak jsme začali jednat s promotérskou agenturou, že DVD vytvoříme právě tam. Ten nejdůležitější důvod tedy byla tamější atmosféra a myslím, že jsme se rozhodli dobře.
„Live in Sofia“ se stala hráčskou derniérou pro tvého neodmyslitelného parťáka Stefana Kaufmanna, tedy aspoň co se týká vašich oficiálních nosičů. Už to opravdu nešlo, aby pokračoval dál třeba v nějaké zmenšené intenzitě? Stefan s námi naposledy hrál loni v září v Kyjevě. Měl velké problémy se zády a to byl ten důvod, proč už dříve úplně přestal hrát na bicí. Ale i přesto jeho problémy neustávaly, pak už se vůbec nemohl hýbat. Na posledním turné, které bylo velice dlouhé, to pro něj bylo příliš náročné. Měl velké bolesti. Nebylo pro něj snadné hrát už ani na kytaru, a proto se rozhodl skončit.
Zajímalo by mě, do jaké míry Stefan ovlivňoval a stále samozřejmě jako producent bude ovlivňovat zvuk U.D.O. a do jaké míry ovlivňuje chod celé kapely… Byl hodně dlouho velkou oporou a kapela na něm stála. Pochopitelně, až bude čas, stane se znova její součástí. Teď se však stěhuje, zařizuje si nahrávací studio přímo v domě a momentálně je opravdu zaneprázdněný. Potřebuje nyní trochu prostoru, aby si dal dohromady vlastní věci. Z toho důvodu novou desku, kterou teď točíme, ani neprodukuje, ani na ní nejsou jeho skladatelské nápady. Ale rozhodně s ním v budoucnu pro U.D.O. počítám. Možná bude více v pozadí, to ještě není rozhodnuto, v žádném případě však nenechám Stefana stát mimo kapelu. Až budeme chystat další album, určitě se bude podílet na skládání, možná bude opět ve studiu jako zvukař či producent anebo se objeví ve videoklipech. Chce to čas, ale jeho služeb se nevzdáme.
Jak moc bylo důležité, že jste převzali nejen hudební, ale i obchodní otěže kapely už před dávnými lety pouze do svých rukou? Evidentně na tomto principu fungujete dál, doporučuješ to třeba i mladým kapelám? Těžko takhle někomu radit. Zhruba od roku 2006 mám kolem sebe i další lidi, kteří se věnují organizaci a manažerování chodu kapely. Už jsem to všechno nestíhal sám, věci se hromadily. Každá kapela si to musí rozhodnout sama, jestli je pro ni lepší, když ji někdo zvenčí postrkuje dopředu, vyzdvihuje ji u nahrávacích společností a domlouvá turné. Ale určitě se objeví zase týpci, kteří se raději vyhrají po klubech, kde si vše zařídí sami a vyšlapou si tu cestu nahoru sice pomaleji, ale pod větší kontrolou.
Starší alba U.D.O., ale i ACCEPT vyšla svého času v reedici na labelu BREAKER. Chystá se něco dalšího v souvislosti se staršími nahrávkami U.D.O.? Veškerý materiál U.D.O. je teď u naší současné nahrávací společnosti AFM. Mám dojem, že zrovna teď vydali něco ze starších alb a chtějí v tom pokračovat. Ale my jim popravdě do toho moc nezasahujeme a necháváme jim volnou ruku.
Můžeš prozradit, kam jste se hudebně na novince vydali? Kdy by měla vyjít a jaké další věci vás letos čekají? Už víme, že pokud půjde vše podle plánu, vydáme novou desku na konci května. Makáme na tom opravdu intenzivně. Brzy snad začneme točit i nějaká videa a věnovat se plně propagaci alba. V dubnu pak jedeme na turné do Severní Ameriky, koncertovat tedy budeme nejen v USA, ale i v Kanadě. A pokud chceš vědět, jaké bude album, pak můžu říct, že možná budete překvapeni, protože chystáme hodně věcí, které se od nás tak úplně neočekávají.
Jaký máš pocit ze současného stavu stylu, který jste pomohli vypiplat z dětských plenek, tedy heavy metalu? To je opravdu těžká otázka. Existuje obrovské množství kapel, mnoho různých žánrů, na mnoha velkých festivalech však zpravidla najdeš jako headlinery stále ty samé staré známé tváře. Samozřejmě věřím, že metal nikdy nezemře. Ale pro mladé kapely je stále těžší se prosadit kvůli tomu, že jich je příliš mnoho a stále přibývají.
A může u Uda Dirkschneidera nastat v blízké době okamžik, kdy se bude na celý ten heavymetalový cirkus chtít dívat pouze z pozice pozorovatele? Ne, to v žádném případě. (smích) Nedokážu si to představit. Pořád něco plánuju, stále jsou tu nové události, výzvy – teď jsem vážně šťastný. Máme tolik nabídek na turné, že máme co dělat do roku 2014. Stát se sice může cokoliv, ale do důchodu se určitě nechystám. (smích)
Kompletní rozhovor najdete v únorovém čísle (02/2013) v Galerii titánů!
