Obnovené spojení ARAKAINu a Lucie Bílé stále táhne. Další důkaz byl předložen poslední červencový den ve slušně zaplněném novojičínském areálu Skalky.
Celý večer však ještě za světla otevřeli domácí PORTA INFERI, jejichž power metal mi nejpozději od loňského alba „Out of the Difference“ velmi šmakuje. V Novém Jičíně však předkapelám moc nepřál zvuk, mi osobně moc neseděl pleskavý zvuk šroťáku, ale PORTA INFERI i přesto odehráli solidní, byť toho dne „pouze“ zahřívací set.
To ostravští ABSOLUT DEAFERS se mohli už spolehnout na větší podporu diváků a taky na tmu, do níž byl jejich koncert zahalen. Osobně však s touto kapelou trochu bojuju už od jejich alba „Zrození“, na kterém je na metalovém základě naroubováno tolik vlivů, že tápu, kam ABSOLUT DEAFERS stylově směřují. A živě to bylo podobné, přestože frontman Jan Jašek je opravdový tahoun a fanoušci mu zobou z ruky.
Dvacet minut po desáté se pozornost už opravdu všech soustředila na hlavní akt večera a nutno říct, že ARAKAIN nastoupili v plné polní, což se týkalo i zvuku, který se najednou zlepšil o sto procent. Jak už bývá v rámci této kooperace zvykem, nejdříve si ARAKAINI odkroutili svůj „samostatný“ set (osobně mě hodně potěšila „Brána iluzí“), aby po tuším pěti skladbách vplula na jeviště Lucie Bílá. Je evidentní, že kapela i ona samotná se společným hraním baví, a tak kromě výborného zpěvu (ale to platí i o Honzovi Toužimském) byla vidět spousta úsměvů, drobných legrácek a pošťuchování. I když se Lucka v odposleších zřejmě vůbec neslyšela, na hlase to vůbec nebylo poznat. Odezva z naplněného amfiteátru to ostatně potvrzovala a energie proudila oběma směry. Myslím si, že po finálové „Apage Satanas“ tak mohli spokojeně odjíždět domů nejen ARAKAINi a Lucie, ale i každý, kdo si udělal čas a toho večera do Nového Jičína dorazil.
text: Jan Kozák
