HALESTORM přijeli v pondělí 3. listopadu představit své nové album „Everest“ do Velkého sálu Lucerny. Přinášíme vám exkluzivní reportáž i fotogalerii!
Když před osmou hodinou rozduněli Velkou Lucernu indičtí předskokané BLOODYWOOD, sál se teprve plnil a rozhodně to ten večer nevypadalo na plný barák. Balkóny zůstaly uzavřené a plocha nejznámějšího koncertního sálu v republice působila i během koncertu HALESTORM z třetiny nevyužitá. Co se týče předkapely, nešlo o nic objevného, zkrátka si představte, jako by se SOULFLY snažili o drsnější podobu LINKIN PARK a znovu by kdesi zapomněli melodiku. Prim udávaly rytmy, nu-metalové deklamace, hutné grooveové motivy a potřeba publikum rozskákat. V té živelnosti bylo z mého pohledu více snahy než skutečné zajímavosti. Schválně si ochutnejte jejich poslední desku „Nu Delhi“, která je poctou městu jejich původu. Co se kapele nedalo upřít, bylo rozhodně nadšení.
Nová deska HALESTORM, na jejíž podporu kapela jede současné turné, posluchačskou obec rozděluje. Já osobně se spíše přikláním k verzi, že v případě „Everest“ jde o jejich skladatelsky a produkčně nejvyzrálejší a nejlepší počin. Čtveřice z Pensylvánie si toho je vědoma, protože ten večer z novinky zaznělo minimálně šest věcí. S devátou hodinou konečně naběhla na pódium Lzzy Hale a její věrná družina a po dobu devadesáti minut nás měla tahle sympatická hudebnice doslova v hrsti. Zvuk působil nepřepáleně, v každém okamžiku čistě a interakci mezi muzikanty a pražským publikem nešlo nazvat jinak než jako velmi vřelou, nesoucí se v dobré náladě. Lzzy už dávno nemusí nikomu dokazovat, že je sakra skvělou rockovou zpěvačkou a pravým tahounem současné americké Hard N’ Heavy scény. Vedle klasických jistot jako „Love Bites (So Do I)“ a „I Miss The Misery“ stál koncert především na skladbách z novinky. Dočkali jsme se tak třeba skladby „Darkness Always Wins“, prostřednictvím které se zpěvačka vypořádává se svými démony, krásné a tak trochu starosvětské balady „Shiver“, nebo v přídavcích, jež patřily k nejvygradovanější fázi koncertu, i takových aktuálních perel jako je zde titulní „Everest“ či až soulově jemná „Like a Woman Can“. Vrcholem se pak stala skladba „I Am On Fire“, jež symbolizovala, jako by se ten večer odehrál dost možná právě na ohni. Návštěvnost mohla být opravdu vyšší, ale kdo přišel, troufám si říct, že nelitoval a dostal přesně to, co čekal.
Autor: Jan Píbal
Foto: Jiří Platzer
