TRAKTOR, FORREST JUMP, EUFORY - 26. září 2025, Praha, Forum Karlín
Poprvé jsem tuhle výkonnou partu potkal koncertně coby hlavní hosty finálovky soutěže českých a slovenských kapel Spark Fresh Blood. Onen památný den proběhl v Českých Budějovicích, šlo o sobotu 31. března 2018. A díky tomu bude následující live report vykazovat všechny znaky blazeovaného novinářského nadhledu, jaké si dovedete představit. Neboť ten skutečný šok se již odehrál. Tehdy v osmnáctém roce jsem o jejich existenci neměl ani tušení a koncert mne smetl. Chodil jsem pak za šéfredaktorem a stydlivě se svěřoval, kolik toho ještě o domácí hard and heavy tvorbě netuším.
Když mne tedy Spark vyslal za nemocného redaktora tentokrát, už jsem věděl, co mne čeká. Logicky jsem se na živé halové setkání po těch sedmi letech těšil. A znáte to, jak to dopadá, když jste na něco předem natěšení… Jen občas se stane, že vaše očekávání budou překonána. Tahová síla TRAKTORU to však dokázala. V pátek večer se Forum Karlín proměnilo v pravou rockovou džungli – a to doslova, protože na scénu tenhle pětikolový rachot dorazil s pódiovými rekvizitami skvěle osazeným TRAKTOR Jungle tour 2025. Fanoušci, někteří cestující až z dalekých koutů Moravy, si přišli pro svou dávku energie, světelných efektů a samozřejmě poctivě prožitého zpěvu, který v perfektně nazvučeném moderním prostoru velmi dobře vynikl prakticky z jakéhokoli úhlu. A věřte, že jsem vše poctivě obšlápl, protože ze zákulisí, kam jsem dostal propustku, vedou hned tři průchody k pódiu.
Než se však podíváme na zoubek točivého momentu hlavního tahouna večera, dejme prostor tomu, co předcházelo. Na starost si mne od šéfredaktora přebírá všudypřítomný Jirka Barva. Dodnes nevím, zda jde o jméno, nebo přezdívku, ale v téhle komunitě se to nerozlišuje. Stejně tak, jako když jsem si předem nastudoval na webu, že zpěvák Martin Kapek má přezdívku Céčko. Říkal jsem si, že bych chtěl vidět toho, kdo mu tak bude říkat, a pak na zvukovce slyším: „Céčkovi zkouším zvuk…“
Zpět k mr. Barvě. Metalista klasického střihu v kraťasech MOTÖRHEAD, opatřený dlouhými rovnými pačesy, mne představuje kapele. Je tu v mnohočetné roli tour maníka, která se s počtem blízkých fans kapely rozrůstá o strážce brány s povolením odmítat žádosti o autogramy, když se jeho svěřenci po zvukovce zavřou v šatně a po koncertě naopak dodavatele muzikantů k fotosetkáním.
Máte stage jak IRON MAIDEN skoro.
Pavel Balko: Hodně jsme v poslední době využívali LED obrazovky, tak jsme chtěli udělat zase něco novýho, plastickýho. Taky máme na desce song „Jungle XXII“ o tom, že pak už bude hotovo.
Říkali EUFORY, že tomu vraku na pódiu se občas v nestřežené chvíli otevírají dveře. To je lest na předskokany?
Karel Ferda: My jsme tam jednu dobu měli pyrotechniku i uvnitř. Takže to moh bejt důsledek těch výbuchů. (smích)
Když mluvíme o pódiu, už se stalo, že ses při zpěvu praštil o dveře toho auta do kolene, třeba?
Céčko: Teď to trošku zlehčím, hele, hrát v takovým bordelu, je nádhera. A je to po každý, protože ta stage vlastně nikdy nestála dvakrát stejně, protože jednou je kočárek tam, jindy tuhle, někdy zakopneš o něco, to je právě to živo. A je tam stejnej bordel, jak v mojí pracovně. A tam já všechno najdu. No, hele, takže, dobrý.
Ty vždycky křičíš, když mluvíš?
Céčko: Abych nemusel trénovat hlasivky. Teďka sou rozezpívaný, hlasivky naběhlý, jako když stojí čurák, ta zvuková zkouška už je vlastně koncert. Protože tam musíš jít do plnejch. A teďka to mezidobí je takový, že by ty hlasivky úplně neměly zase spadnout. Takže je musíš trošku vyjet, pořád to je svalový vypětí.
Navíc už je podzim, začínají lítat respirační nemoci. V zářijovém Sparku mluvili zpěváci HELLOWEEN o tom, že se před koncertem kvůli tomu straní lidí.
Céčko: Takový nejsem, považuju se za hodně společenský typ, ale před koncertem mám rád soukromí a myslím si, že my všichni, protože se opravdu šíleně soustředíme na výkon.
Barva: Tak on je hrozně, skočím ti do toho takhle, on je hrozně přátelskej, jo. On je jako na frontmana, on se neschohává, on se rád fotí, rád se s každým pobaví a lidi ho mají rádi, protože působí hrozně přátelsky, jo, a je fakt na ty lidi je fajn. I když jsou dny, že jsi unavený, nemáš náladu, tak on opravdu to pro ty lidi je schopnej udělat vždycky.
Céčko: Samozřejmě někdo může mít, ne že by byl velmi nervózní, ale nějakou tu trému. Je to taková ta přirozená tréma, zodpovědná tréma. Takže víceméně, já jsem teď ani kvůli tomu nešel na hotel, prostě budu tady a budu sedět a budu sám se sebou, protože je to potřeba. Co znám hokejisty, fotbalisty, ti to mají taky tak. My rozhodně máme tu výhodu, že tady nejsou dva bubeníci na vystřídání, dva zpěváci, a že nikdo to za nás nemůže už dohrát. No a vždycky hrajeme doma. (smích) Mám rád ten klid před koncertem i po koncertě, protože je to fakt jako velký vypětí. Třeba před koncertem si vůbec nedáme ani pivo, ani trošku alkoholu, sou někteří, kterým to nevadí, ale opravdu, já bych to řekl asi tak, že my si ten koncert chceme užít.
Pavel Balko: Ale ať to nevypadá, že sme jak roboti. Prostě chybovat je lidský. Myslím, že kolem toho tématu už dlouho kecáme zbytečně.
FORREST JUMP jsem viděl na Masters of Rock 2022, kde otevírali ranní blok, takže tento komornější pohled byl pro mne novinkou. Na Bandzone mají crossover / Luhačovice. Frontman Pepa Michálek si prošel světem médií, moderoval nejen Ostravu v plamenech, ale i TV Rebel. Tudíž nepodceňuje pódiovou prezentaci, která je spíše vstřícně komunikativní. Ostatně i z pokecu v šatně je jasné, že jde o chronického pohodáře, který umí k publiku zahovořit s nenucenou autoritou. Současná image vychází z videoklipu „Devadesátky“. Pecka zazní ke konci setu. Předposlední z celkových osmi. Nejen styl přiléhavých kalhot typu spandexové legíny na zpěvákovi, o kterých už byla řeč, ale i dvě tanečnice v kostýmu roztleskávaček, dominují uměřené a přesto výrazné stylizaci.
Připočteme-li k dívčí výbavě FORREST JUMP ještě výraznou muzikantskou bednu s nastříkaným názvem kapely usazenou v čele můstku před diváky, která ladí s celkovým vizuálem hlavních atraktantů večera, TRAKTOR, dojde i naprostému ignorantovi, že české party v dnešní době sebeprezentaci nepodceňují. Stejně jako přesnost, protože v 18:27 vybíhá Pepa Michálek na stage. „Když se tak dívám…“, ukazuje do diváků a „Zapomenutý svět“ z poslední desky „Vrtochy“ vztahově oslovuje rovnou měrou ženské i mužské účastníky oslav melodického hluku. „Hrajeme i zamilovaný písničky. Tohle je jedna z nich. Jmenuje se ‚Uprostřed magnetických polí‘.“ Následně dojde na úspěšné předělávky. Karel Kryl „Ukolébavka“, pauza na napití se, kytarové sólo. A sál se plní. Zmínka o dvou dcerkách, ženy souhlasně tleskají, muži ocení zpěvákův headbanging u sestavy bubeníka. Je vidět, že se kdysi pracovalo s mohutnou hřívou, ze které nyní zbyl symbolický provázek. Emoce zasáhnou pány naplno, když se vzpomíná na bedňáka, který „s náma léta jezdil, skvělá duše kapely, udělali jsme s ním videoklip, těsně po natáčení odešel, odkud není návratu. A Milan velmi dobře věděl, že ‚Zítřek‘ být nemusí.“ Rychlá, novým smutkem nabitá pecka, a opět hedbanging nad diváky a jde se do finále. Stylizované kalhoty dostanou své opodstatnění „Tohle jsou pro mě ‚Devadesátky‘.“ Dvě doprovodné tanečnice se zavlní a muži pod pódiem jsou definitivně jejich. Jenže FORREST JUMP umí spojovat nejen hudebním, ale i gender crossoverem. Rozlučkový cover FLERETU je pro všechny. Rozloučíme se společně… Že si společně zazpíváme píseň „Zafúkané“. 19:01 opouštějí scénu a zpěvák se jen těsně mine se sklízečem poutačů. Pódium se připravuje na partu z bratrské vzdálenosti.
EUFORY předskočili před TRAKTOR až z Martina. Frontman Jarda Mojžiš svým charismatickým stylem vypilovaným už v předchozím angažmá u METALINDY rozpálil do maxima pohledy většině žen přítomných v publiku. A když už jsem u diváků, příjemně mne překvapil počet tváří mladých rockerek. Jedna z nich se dokonce do vinglu hrazení, aby byla těsně u pódia, vřítila, když ještě plocha zela prázdnotou. Hlasy zasvěcených hovořily o tom, že publikum stálo v dlouhé řadě už půl hodiny před otevřením bran.
20:20 a zazní úvodní tóny intra od amerických FIVE FINGER DEATH PUNCH, neklamná známka blížícího se nástupu headlinera. TRAKTOR. Plachta oddělující hlavní trakt scény padá, odhaluje se 3D atrakce, kterou je scéna jak z apokalyptického filmu, se zábranami okolo toxické zóny, i vraku automobilu pod bicími, které jsou umístěny na konstrukci pokryté maskovací sítí. Mohla by se tu točit dystopická budoucnost z amerických filmů.
Ze šatny to mají muzikanti pár kroků, takže obléci si koženou bundu, zasunout mikrofon do zadní kapsy. Jde se na to. Bubeník Pavel Balko zvedá ruce s paličkami jak šaman žehnající zástupům všech vyznání a jediné víry rockové, přichází ohlušující nástup, mohli by ho nazvat sólo pro dynamit. A frontman Martin Kapek velí „Forum Karlín toť metalové fórum.“ Vykročí reflektorům i davu vstříc a s výbuchem pyrotechniky se rozjíždí set, včetně titulní „Jungle XXI“. Už po tom prvním výstřelu se starší dáma po mé pravici chytá za srdce. Zatím je důvodem leknutí, které se brzy překlopí ve fascinaci, jak se začínají sypat její srdeční songy. „A dáme si něco staršího - ‚Defenestrace‘.“ Nejpozději v této chvíli se publikum jak zhypnotizované nechává ovládat oblíbenou partou, bez reptání přijímá svátost zvukovou z desky „Alcatra’n’z“ a vtěluje se do role osmého člena kapely, když zpívá refrény této před volbami evidentně zvláště oblíbené pecky, tleská do rytmu při „Katakombách“ nebo se nechává unést emocemi balady „Svíce“, které citlivě podbarvuje Petr Bartošek u kláves.
Obří projekce neviditelně spojených ledkových obrazovek. Na nich pocitové obrazy generované AI. To vše dotváří hmatatelná přítomnost kostry automobilu na pódiu, nechybí ani neodmyslitelné efektní plamenomety, aby diváky rozehřály blízko k teplotě slunečních protuberancí. Sedmá strana kostky zahlásí „Kostky jsou. Jsou právě vrženy.“ A žhavý plivanec bočního plamene stvrdí zpívané. V záloze číhají ohnivé prskavky. Vychrlí do vzduchu síru z hlubin pekel s takovou brizancí, že i sem tam se vyskytující smraďoch elektronik cigaretčík zalapá po dechu a zahanbeně odkládá svou páchnoucí trubičku, jejíž umělý čmuch mne nutí sentimentálně vzpomínat na cigára Marsky bez filtru. Ale ani ten ohnivec tu neřádí samoúčelně. Každý sólový kytarový výpad, každý výbuch pyra, každá světelná projekce je perfektně načasovaná, aby dotvořila stupňující se atmosféru večera. Spojení se silnou firmou ZL Production s.r.o. dělá své.
Bez obliby textů by však mohli spešláci podstoupit autodafé a přesto by to nebylo to správné kafé. Musíte mít hity. Jeden z těch dobře zacílených starších, „Neber si rockera“, právě nutí mužský doprovod dámy odvedle bušit se hrdě v propadlou hruď. A ona ho odmění polibkem. Možná ho zítra pošle do posilovny, ale dnes je to její rockové zvíře. A jiskry ze scénických efektů tančí nad hlavami, telefony se rozsvítí na vyzvání, trvalá oné dámy iluminují hvězdy z rockových galaxií, celé Forum Karlín se proměňuje v jeden obrovský zpívající, tleskající, spoluprožívající organismus. Je jen tady a teď. Ale překvapením ještě není konec. Společné turné s názvem Monster Meeting spojilo úderníky z TRAKTORU neodmyslitelně s bandou DYMYTRY a přestože jsem v zákulisí zdravil Jirku Urbana mladšího, známého též jako Dymo, nenapadlo mne, že s ním dorazí také kompletní sestava. Dorazila. A včetně Noida se objevuje na jednu společnou pecku. Nadšení jde okolo mne jak mexická vlna a určitě pokračuje dál Karlínem až k Vltavě.
TRAKTOR se na oko loučí, ale všichni víme, že právě ze zlomové „Šachoffnice“ přijde první přídavek „Horizont“. Zpěvák zve exekutora basů do dvířek vozu. Přichází Vivat Festival, promítají se záběry z největších hudebních festivalů a připomíná se blížící pětadvacáté výročí kapely. Což dává tušit, že příští rok oslava rozhodně nebude nijak decentní. Teď jsme však ještě tady a teď. Poslední pecka. Monumentální stadionovka „Letokruhy“, během které může lídr s mikrofonem směle zanechat publikum samo sobě, když opakuje refrén. Outro a řada muzikantů zdraví rozhicované řady pod sebou. Je div, že Céčko svou stylovou bundu rockerku sundal až někdy ke konci setu. Ve stylovému prostoru, vše stylové, až do konce. Mikrofon končí zpět v zadní kapse a unavení, spokojení traktorečníci se vrací do šatny. Samozřejmě nedojdou, musí se zastavit s VIP diváky, kteří už na ně čekají v zákulisí a spokojeně hodnotí vysunuté pódium.
Teď teprve přišel čas načepovat si v prostoru u pípy hladinku a nechat doručit večeři z blízké restaurace. TRAKTOR v Praze opět dokázal, že rock je stále živý, hlučný, a především – neuvěřitelně nakažlivý. Kdo tam nebyl, může jen litovat, ale ti, kdo byli, si odnášeli zážitek, který zahrnoval humor, energii, respekt k fanouškům a obdiv k hudebnímu umu kapely. Jungle XXI tour je v plném proudu a s takovou show je jasné, že se bude vzpomínat ještě dlouho – možná až do Zlína, kde vše letos vyvrcholí. Nedivil bych se, kdyby tam mnozí staří i noví fans z Prahy za kapelou dorazili znovu.
Autor: Marek Dobeš
Foto: Milan Novotný
