Pod Povrchem: CURSE OF THE GOLDEN VAMPIRE

Po menší novoroční pauze se opět vrací rubrika „Pod Povrchem“, která odkrývá klenoty undergroundu a dnes jsem si pro vás připravil tak intenzivní sonický teror, že se váš mozek rozmělní na šlichtu. Dnes si budeme povídat o jednom z nejextrémnějších alb, které jsem měl tu čest slyšet. O albu, které vám dokáže doma sloupat omítku ze zdí. O albu, jenž by bylo puštěno islámskému povstalci jako nástroj pro výslech, tak by si ihned vykousal tepny z rukou. O albu, které by mohlo být použito jako zbraň masové destrukce - dámy a pánové, rád bych vám představil britské CURSE OF THE GOLDEN VAMPIRE a jejich apokalyptický počin „Mass Destruction“ z roku 2003.

Jestli by jste zapátrali do šatníku vaší babičky a vytáhli jednu z těch dlouhých měděných jehlic na šití, strčili si ji do nosu tak hluboko, že byste se mohli vrtat a šťourat ve vlastním mozku, tak by vám v hlavě probíhali asi podobné zkratující zvuky jako se vyskytují na „Mass Destruction“. CURSE OF THE GOLDEN VAMPIRE v podstatě zní jakoby jste hodili cybergrind, breakcore a harsh noise do mixéru, přilili trochu benzínu a koňského testosteronu, zmixovali na nejvyšší hlasitost a posléze byste tento produkt vystřelili do nitra černé díry a dali tomu titul digital hardcore. Výsledkem je nebezpečně intenzivní hudební zážitek, který zní jako kdybyste trpěli tou nejagresivnější formou schizofrenie a kolem vás by se hroutila realita. Proto není divu, že za tímto hlukovým armageddonem stojí duo Justin Broadrick (GODFLESH, JESU, ex-NAPALM DEATH) a Kevin Martin (ICE, ex-GOD, ex-TECHNO ANIMAL).

„Mass Destruction“ postrádá veškerou hudební strukturu či návaznost, tempa se náhodně zjevují a mizí, vrstvy samplované instrumentace se násilně přebijí jako roj červů a veškeré melodie jsou rozdrceny v této běsnící vřavě. A právě tato nejistá hranice mezi hudbou a čirým hlukem mě na COTGV přitahuje nejvíce, protože si připadám, že jsem se konečně přiblížil k ryzímu vyobrazení pravého extrému. Nehledě na to, že tohle je jeden z nejefektivnějších ventilů pro frustraci, kterou denně v sobě dusíte. Není větší úlevy než si ve špatné náladě pustit „Parasite“ jenž zní jak apokalyptický kovošrot či „Oil Money“, které připomíná mechanické tornádo schopné pohlcovat planety. Textově a tematicky je album taktéž řádně nasrané; zabývající se problémy vládní korupce, útlaku a protestu.

Tohle je definitivně album a kapela, která se mnohým nezalíbí, či z ní dostanou migrénu nebo jim praskne céva v mozku. Ale taktéž je to ukázka vskutku nekontrolovatelného chaosu, který sežvýkává všechny hudební konvence a nahrazují je jedovatou nihilistickou anarchií. COTGV jsou opravu poslední zastávkou před tím než začnete poslouchat power noise či harsh noise walls a nebo zvuk vašeho zkaženého větráku. Tohle je album, které definitivně odděluje hochy od mužů... či normální lidi od labilních psychopatů. Maximální doporučení!