NEW MODEL ARMY, POLY NOIR & HOLY SPIRIT SMUGGLERS 10.7.2026, Brno, Fléda
Páteční večer druhého červencového týdne se v Brně nesl v tónech uhrančivého vokálu Justina Sullivana a jeho post-punkové kapely NEW MODEL ARMY. Na úvod publikum rozehřál Poly, frontman české crossoverové skupiny INSANIA, který se předvedl se svým dark country projektem POLY NOIR & HOLY SPIRIT SMUGGLERS. Stylově oblečení hudebníci předvedli pohodový set evokující ducha Divokého západu, kterému k dokonalosti chyběla jenom lépe nazvučená sólová kytara. Taky oceňuji do stylu pasující české texty, které dávají kapele punc českosti v tom nejlepším smyslu slova.
Po asi čtyřiceti minutách čekání na hlavní hvězdu večera na pódium nakráčeli členové NEW MODEL ARMY a za ohlušujícího nadšení plné Flédy pustili do publika na výrazném bicím groovu postavenou „White Light“. Justin Sullivan působil jako mix piráta, pankáče a postavy zestárlé rockové hvězdy Billyho Macka z Lásky nebeské hrané Billem Nighym. Svým charismatem opanoval pódium, pobíhal plný energie, drtil kytaru, oduševněle zpíval a doslova poulil oči. Také místy ozařoval publikum nejen silou svého charismatu, ale taky odleskem svého zlatého zubu. Inu, pravý pirát.
NEW MODEL ARMY předvedli velice energický set, který skvěle vybíral ty nejlepší kousky z různých etap kariéry. Britská kapela sice vzešla z punkového podhoubí druhé poloviny sedmdesátých let, ale svůj post-punkový drajv časem obohatila také o folkové vlivy a gotické prvky. Výsledkem bylo, že set skvěle gradoval. Rockovější kousky s výraznými refrény střídaly atmosférické kousky a ty víc akustické písničky s angažovanými texty.
Silným zážitkem byla world music rytmy načichlá „Red Earth“, kterou Sullivan označil za sžíravou kritiku negativního vlivu britského imperialismu a poznamenal, že je možné ji vztáhnout na jakýkoli imperialismus, včetně ruského. Závěr koncertu vygradoval nejvíce punkovými kousky jako „Wonderful Way to Go“ a přídavky „Bittersweet“ a „Get Me Out“. Sice se už během koncertu přítomní pankáči s ničím moc nepárali a poskakovali bez triček pod pódiem, ale až v závěru koncertu přišlo to pravé punkové pogo.
Na závěr si tu jenom odložím moudro od Sullivana, který na adresu svého věku (71) pobaveně poznamenal, že na rozdíl od jiných nemá pocit, že by byl život nutně krátký, že Patti Smith koncertuje i v osmdesáti a že když má člověk štěstí, tak život může být kurva dlouhý. Jaký žánr, takový Buddha!
Text: Michal Puchovský Foto: Jan Mikolášek
