Dlouholetá redaktorka Sparku je známá svým zaujetím pro kvalitní progovou nebo hardrockovou hudbu. Svým výběrem za rok 2024 ovšem Zlatina překvapila. Nemálo svůj TOP 10 přiostřila.
DAVID GILMOUR – Luck and Strange
OPETH – The Last Will and Testament
KERRY KING – From Hell I Rise
BRUCE DICKINSON – The Mandrake Project
STEVE HACKETT – The Circus and the Nightwhale
DEEP PURPLE – =1
SAXON – Hell, Fire and Damnation
JUDAS PRIEST – Invincible Shield
IHSAHN – Ihsahn
BLOOD INCANTATION – Absolute Elsewhere
Foto: Anton Corbijn Rok 2024 mi po hudební stránce utkví v hlavě především třemi fantastickými koncerty.
V rámci Ostrów Rock festivalu to bylo vystoupení PAIN OF SALVATION, které profesionalitou, vášní a silou emocí mnohonásobně převyšovalo to, o co ostatní kapely jen usilovaly, ale zdaleka nemohly dosáhnout. Nutno dodat, že v rámci této polské akce mě navíc velmi příjemně překvapili GALAHAD. Tatam byla uhlazenost jejich studiového projevu. Živá show byla nesrovnatelně dravější a přidala známým skladbám tvrdost, šmrnc a energii. Potěšilo také spatřit na vlastní oči, že naše práce má smysl. Má loňská zmínka o tomto malém, pohodovém progovém festivalu nalákala i další krajany – a zdálo se, že nebyli zklamáni.
Druhým koncertním vrcholem roku bylo vystoupení DREAM THEATER. Vidět v plné síle skupinu, poháněnou navrátivším se bubenickým géniem Mikem Portnoyem byl splněný sen a ze zážitku v pražské sportovní hale Fortuna jsem žila ještě dlouhé týdny – a to i přesto, že jak se brzy ukázalo, i tato meta propracovanosti hudebně scénické produkce se dá překonat. Absolutní špičkou bylo totiž uskutečnění dalšího, ještě většího snu – koncert Davida Gilmoura v Madison Square Garden v New Yorku! Dokonalý kvadrofonní zvuk, naprostý hudební perfekcionismus, neskutečně nápaditý, působivý až drásající vizuál – vše spoluutvářelo zážitek, na který slova nestačí. Euforie se mísila s trudnomyslností až bolestí, které nevyvolávala jen témata zvolených písní z repertoáru Gilmoura a PINK FLOYD, ale i zdání nevysloveného loučení se.
V rámci studiových počinů mě nadchli patriarchové heavy metalu jako SAXON a JUDAS PRIEST, od kterých jsem již dlouhá léta neočekávala, že by dokázali překročit svůj stín a přijít se svěžími nápady. Tlučící srdce SLAYER, Kerry King, zaplnilo dlouholetý pocit prázdnoty. BLOOD INCANTATION nahlodali zvědavost, jakým směrem se budou dál vyvíjet. Mimoto, vně úzce metalové scény se mnou duševně ladila novinka THE CURE „Songs of a Lost World“.
