Brněnská ROSA NOCTURNA už není kapelou jednoho muže. Tonda Buček ji opět postavil na nohy, a co víc, právě přichází s pozoruhodným albem „Andělé a bestie“. Nový materiál má všechny znaky předchozí tvorby formace, ale je silnější a pestřejší.
Množstvím členů na pódiu, využíváním mnoha vokalistů a vlastně i tím, jak se hudebníci v kapele mění, připomíná ROSA NOCTURNA švédské THERION. K té podobě přispívá i kostýmová prezentace. Zeptali jsme se kapelníka a hlavního tvůrce, stále optimisticky naladěného Tondy, jaké má vzory a z jakých vlivů čerpá inspiraci. „Začnu od konce. Snažím se ničím existujícím neinspirovat. Snažím se nic nekopírovat, ale hledat v rámci stylu nové věci. Je to ovšem těžké, téměř nemožné. Každopádně jak hudebně, tak vizuálně dělám věci prostě tak, jak se mně samotnému líbí. Baví mě nosit kabát s cylindrem. Na pódiu se v něm cítím slavnostně. Baví mě měnit motivy a nástroje v písničce, protože tak to mám rád. Píšu příběhy, vyprávím pohádky. Písnička musí mít to, co si žádá text, ne co je nějaká zavedená konvence. Jako vzory bych snad mohl uvést Tuomase Holopainena a Tobiase Sammeta. Tuomas skládá neskutečné věci. Umí napsat ohromující orchestrace, vybudovat atmosféru. Prostě kouzlí světy. Tobias je pro mě mistr přímočarých a přitom neskutečně chytlavých melodií. Powermetalový král. Navíc co dokázal s AVANTASIÍ, spojit tolik světových muzikantů dohromady, je ohromující. Ne náhodou se můj nejstarší syn jmenuje Tobiáš.“
Kompletní rozhovor najdete v aktuálním Sparku.
