Po Brianově smrti se v obchodní mašinérii kolem Beatles dělala spousta změn. Ať již to bylo přehazováním kapely mezi různými manažery nebo jinými důvody týkajícími se finančních a smluvních záležitostí, začali Brouci mít čím dál větší pocit, že někomu patří, čemuž se posléze rozhodli dát přítrž a zcela se osamostatnit. Tato myšlenka vedla k založení vlastního podniku, pod nějž spadal beatlesácký pomalovaný obchodní boutique plný pestře barevného oblečení, hudebních desek (samozřejmě včetně těch broučích) a jiných veselých předmětů a v neposlední řadě také vlastní nahrávací společnosti. Tato firma, kde se čtveřice měla stát vlastními pány a kde se porušovaly veškeré podnikatelské zvyky, dostala název Apple Corps a logo zeleného jablka korespondujícího s jejím jménem. Hlavní myšlenkou byla totální svoboda v podnikání a dání možnosti všem, kteří si o ní řekli, zejména pak i neúspěšným muzikantům a „umělcům“, jimž firma umožňovala vydání jakékoliv hudby, mluveného slova nebo dalších výtvorů. Ovšem absolutní anarchie, která zde vládla, začala pomalu ústit v katastrofu doprovázenou vykrádáním administrativní budovy, proděláváním na experimentálních podivných deskách obrovského množství neznámých interpretů, o něž nikdo nejevil sebemenší zájem a leností a neschopností zaměstnanců.
Zatímco se Apple Corps řítilo do záhuby, podnikli o indickou kulturu zajímající se Beatles pozoruhodnou cestu do Indie na neurčito za svým novým duchovním učitelem Maharišim. Veškerý čas zde trávili meditacemi, relaxováním a požíváním tamního vegetariánského jídla, které nedělalo příliš dobře Ringovu choulostivému žaludku a donutilo jej vrátit se se svou ženou Maureen domů už za pět dní. Důvodem k tomu jistě bylo i jejich v Londýně čekající půlroční miminko. Paul s přítelkyní Jane Asherovou se z Indie vrátili už po šesti týdnech a tak v Maharišiho sídle ze čtveřice zůstali pouze jeho dva nejvěrnější žáci – Harrison a Lennon. Ti ovšem velice zklamáni také započali návrat domů v předčasném termínu. Jejich důvodem ke zpáteční cestě byl právě Mahariši, jenž si sám tajně dopřával normálního jídla, zatímco jeho žáci konzumovali vegetariánskou stravu. Vrcholem se nakonec stal incident, při němž měl údajně od jedné ze svých svěřenkyň vyžadovat proti její vůli sex.
Celá akce v Indii ale nesla i své pozitivní stránky. Tou hlavní byl fakt, že zde kapela složila velké množství nových písní, jež posléze putovaly na novou desku, jejíž nahrávání započalo v květnu 1968. George Martin, který se opět stal producentem většiny nahrávek, byl svědkem pořád se stupňujících hádek skupiny, jemuž už začalo dělat problém fungovat pohromadě. Proto také materiál, jenž zplodila, nahrávali jednotliví členové většinou samostatně. Každá skladba tedy pocházela z jiného pera a všichni ze čtveřice se ve svých počinech mohli naplno realizovat. Není tedy divu, že vzniklo nezvykle rozsáhlé množství nových velmi osobitých a různorodých písní, jež pak dohromady daly vzniknout multižánrovému originálnímu bezejmennému dvojalbu, na němž jsou všichni Brouci sami sebou, jak nejvíce to jen jde. Kapele se tedy podařilo vytvořit přesný opak Seržanta Pepře – skladby zde nemají ucelené téma a ani nedávají dohromady koncepci. Místo epické fotografie tvořící přední stranu obalu Lonely Hearts Club Bandu se zde vyjímá malý vytlačený nápis „The Beatles“ na zcela bílém podkladu, díky němuž se novému LP začalo mezi fanoušky obecně přezdívat „White Album“ (Bílé album).
Největší kouzlo Bílého alba ovšem spočívá v jeho rozličnosti. Je zde množství skladeb jako například „Yer Blues“, „Revolution 1“ otevřeně protestující proti válce ve Vietnamu nebo „Why Don’t We Do It In The Road?“ ovlivněných bluesem, jež se začínal dostávat do popředí díky kapelám jako Yardbirds či Cream s kytaristou Ericem Claptonem, který také poctil svou návštěvou Beatles ve studiu, kde na desku přispěl sólovou kytarou k Harrisonově posmutnělé „While My Guitar Gently Wheeps“. Ke slovu se zde dostává i folk a to především v Paulově okouzlující „Blackbird“ či v Lennonově „Julia“ složené na počest jeho zemřelé mámě. Mimo těchto se na desce vyskytuje i klasický rock’n’rollový duch znatelný ve svižné „Back in The USSR“ nebo „Birthday“, z nichž první jmenovaná otevírá první vinyl alba, na kterém bychom rovněž shledali například McCartneyho chytlavou jednoduchou „Ob-La-Di, Ob-La-Da“ nebo Lennonovu „Dear Prudence“ řadící se mezi vrcholy desky stejně tak jako opět jeho „Glass Onion“ svým zašifrovaným textem pokračující v duchu tajemné „I’m The Walrus“ (Já jsem mrož) z předchozího alba. John v ní navíc naráží i na McCartneyho, s nímž se stále více hádá, větou „…Mrož byl Paul…“. Na druhém vinylu bychom pak shledali kupříkladu Georgovu procítěnou baladu „Long, Long, Long“, Paulovu dixielandovou „Honey Pie“, „Sexy Sadie“ pojednávající o zklamání z Maharišiho chování v Indii a především nezvykle tvrdou „Helter Skelter“, jež agresivním hutným zvukem předběhla dobu o několik let. Výrazný experiment zde poté předvádí John v „Revolution 9“, asi osmiminutové zvukové koláži, v níž je v doprovodu smyčky, kterou tvoří ze zkušební kazety stále dokolečka opakovaná věta „Number nine.“, slyšet různým heslům, výkřikům a úryvkům vážné hudby. Po tomto velice podivném kusu přichází závěrečná pomalá „Good Night“ s Ringovým zpěvem a symfonickým orchestrem v pozadí.
Vydání desky mimo nadšení fanoušků s sebou neslo ještě další události, které tentokrát ovšem nepatřily k těm nejoptimističtějším. Byly to především soudní spory se skupinou týkající se série brutálních vražd, za nimiž stál nechvalně proslulý zločinec Charles Manson, jehož k těmto děsivým činům údajně podle tvrzení jeho samého přimělo právě Bílé Album. Samozřejmě, že to zdaleka nebyl jediný důvod, který Mansona k vraždám a zfanatizování skupiny hippies nazývající se „Rodinou“ (Family), vedl. Svou roli v celé záležitosti hrálo Mansonovo šílenství a výrazně rasizmus, k němuž nacházel vrah údajně podněty již v samotném přebalu a názvu desky. Bylo to právě jméno „Bílé album“, agresivní skladba „Helter Skelter“ a „Revolution 9“, v jejíž výkřicích a útržcích slov prý Charles slyšel rozkazy zabíjet. Každému racionálně uvažujícímu člověku je zcela jasné, že samotní Beatles neměli na vraždách sebemenší podíl, ovšem veřejnost šokovaná vyvražděním rodiny Romana Polanského včetně jeho ženy v osmém měsíci těhotenství, se stala svědkem nejen soudních procesů s vraždící komunitou a jejím vůdcem, ale i s Brouky. Byla to jedna z prvních směšných soudních tahanic, která obviňovala absolutně scestně hudebníky a umělce k navádění k zabíjení prostřednictvím svých děl. Nakonec byli ale Beatles uznáni nevinnými a Manson samozřejmě vinným, což pro něj znamenalo původně trest smrti posléze změněný na doživotí.
Mimo inspirace a vynikající hudby, jež White Album zanechalo příštím generacím muzikantů a posluchačů, bude jeho historie bohužel navždy spojována také s hrůznými činy „Rodinky“. Beatles k tomu nyní bez Briana čelí největší prohlubující se krizi, jakou kdy zažili. Silné rivality všech členů se začaly již výrazně projevovat na Bílém Albu a i přesto, že jejich tvorba dosahuje zatím nejvyšších kvalit v historii kapely, přestávají se Brouci mezi sebou snášet a společné nahrávání a skládání jim činí velké potíže.
https://www.facebook.com/SlavnejsiNezJezis
http://slavnejsinezjezis.blog.cz/
