Pořadí kapel by klidně mohlo být uvedeno zcela obráceně. Role headlinera a předskokana totiž naprosto ztratila smysl, což byl pozitivní signál především pro fanoušky. Sledovat výrazy některých z nich po úvodním setu italských KLOGR, kteří předvedli naprosto jistý a nabušený set, byl velmi zajímavý zážitek. Mix alternativního rocku a metalu, a především srdečná pódiová prezentace si bez vážnějších problémů získala publikum na svou stranu a připravil hned na úvod večera příjemné překvapení.
Živelná energie, stoprocentní nasazení a tuna emocí – EVERGREY za léta fungování neztratili ze své progresivní poslechovosti (zní to jako protimluv? V případě EVERGREY si to nemyslím) ani chlup a jak se říká, skvělou kapelu poznáte podle živé prezentace. EVERGREY mi nezpůsobili mrazení v zátylku poprvé, ovšem co dělo nyní, to zatím překonalo všechny předchozí dojmy. Nebylo tomu tak vždy, k EVERGREY jsem se postupně proposlouchat a prvotní dojem, kdy na mě EVERGREY působili poněkud slitě a bez výraznějších momentů, naštěstí vzal brzy za své a já si partu kolem Toma S. Englunda užívám plnými doušky.
Už během setu EVERGREY jsem kolem sebe zachytil nepříliš lichotivé poznámky směrem ke zvuku. Pravděpodobně dosti záleželo na místě, kde se ten který posluchač zrovna nacházel. Z mé pozice vpravo u pódia jsem nezaznamenal vážnější problém se zvukem bez ohledu na kapelu.
KATATONII nemám tak „najetou“ jako EVERGREY, tudíž jsem se nechat jen tak unášet a spíše vyčkával, co se mnou kapela vyvede a zdali nakonec přeskočí jiskra. Civilní až intimní projev Jonase Renkseho, stejně jako i celé kapely, působil zdánlivě obyčejně, ovšem stačilo se naladit na shodnou frekvenci a emoční náplň skladeb začala působit s velmi zajímavou intenzitou, a to se držím poměrně při zemi. Na první setkání blízkého druhu to nedopadlo vůbec špatně a já mám pádný důvod k tomu, abych si doplnil mezery ve vzdělání u položky jménem KATATONIA - jiskra přeskočila.
Jirka Vacek Foto: Jirka Platzer
